Otáčí Gross nepříznivý trend?
Na nějaké závěry je určitě ještě brzo, nicméně zprávu o zastavení sestupu čekali sociální demokraté jistě netrpělivě. A tak se mohou, byt zatím ještě mírně, usmívat. A jelikož podle průzkumu agentury STEM předstihli po tři čtvrtě roce konečně znovu komunisty, vítají to jistě i mnozí nevoliči ČSSD. Jinak se toho příliš v průběžné preferenční tabulce nezměnilo.
Podle zářijového šetření by v případě právě konaných voleb opět vysoko zvítězila ODS se zhruba jednatřiceti a půl procenty, sociální demokracie by dostala něco přes šestnáct a komunisté patnáct a půl procenta. Strana lidová by pak získala sedm a půl procenta, což odpovídá stabilní podpoře s hlavní silou na katolické jižní Moravě. Unionisté nějakou desetinku také získali, ale to zatím nestojí za pozornost a strana na nějaký resuscitační impuls stále marně čeká.
Nynější rozdíl mezi oběma levicovými stranami je malý, ale obrátilo se pořadí, což může být psychologicky významný moment. Zvlášť když si uvědomíme, že bezprostředně po prohře v eurovolbách a následné vnitrostranické a tudíž i vládní krizi, měla ČSSD o pět a půl procenta méně než KSČM. Důvodů pro ukončení pádu a snad i pozvolného vzestupu je konec konců celkem dost. Nový předseda Stanislav Gross, přestože zatím jen statutární, potvrdil pověst schopného vyjednavače, kterému se podařilo předstoupit před prezidenta a pak i před sněmovnu s konsolidovanou stojedničkovou koalicí a několika obecně přijatelnými tvářemi v rekonstruovaném vládním kabinetu. Šéfem vnitra, jednoho z klíčových ministerstev dokonce učinil nestraníka, někdejšího bohoslovce a chartistu Františka Bublana s pověstí bezúhonného muže, jíž získal i jako šéf civilní rozvědky.
Gross sice udělal velkou botu s bývalým pendrekářem Přibylem, ale když zjistil, že je neprůchodný, vcelku svižně jej obětoval a kancelář Úřadu vlády svěřil jinému disidentovi Šulcovi. A co je zřejmé, aspoň prozatím se mu podařilo uklidnit tradiční odbojníky uvnitř strany. Mimo jiné i proto, že patrně uzavřel nějakou formu smíru s hlavním ostřelovačem Špidlovy vlády Milošem Zemanem. Ačkoliv byly Grossovy vztahy se Zemanem ještě před pár měsíci pod bodem mrazu. Jako drobnou ukázku Grossovy flexibilnosti uveďme také, že i přes urážlivý tón dopisu aktivistů protestujících proti policejnímu zásahu na letní tancovačce v plenéru mluvčího nespokojenců nejenže přijal. Ale dokonce mu přislíbil, že zkusí zjistit, zda by se příští rok nemohla akce Czech-tech konat v některém vojenském prostoru, což by patrně vyřešilo většinu problémů. Pokud si vzpomínáme, podobně chytrou velkorysost žádný z jeho předchůdců neprojevil.
U širší, tedy zdaleka ne jen sociální demokracii podporující veřejnosti, nevzbuzuje mladý flexibilní premiér sice žádné nadšení. Ale jeho viditelně pevnější pozici lidé akceptují s jistou úlevou. Přestřelky minulých měsíců a vratkost Špidlova kabinetu byly příliš únavné a prohlubovaly nechuť k vysoké politice. Gros je ovšem zatím na počátku svého nového úkolu a uvidíme, jak se mu bude dařit nadále. Start se mu v podstatě podařil a do toho počítejme i sympatickou ochotu přiznat chybu. To nepatřívalo do repertoáru ani Václava Klause ani Miloše Zemana. Za lehkým vzestupem preferencí sociální demokracie je evidentně třeba vidět Grossovu postavu a pokud bude zlepšování pozice strany pokračovat, sociální demokraté by si jej měli považovat. Zda se to bude týkat i levého křídla v Severních Čechách, nebo tandemu Kavan - Laštůvka, je ovšem ve hvězdách.
A co je zajímavou marginálií zářijového průzkumu STEM - Gross sice ČSSD povytáhl, ale sám přepustil první příčku individuální oblíbenosti ministryni školství Buzkové. Nad jejím momentálním prvenstvím sice vrtí hlavami například politologové. Ale ti možná podceňují, že Buzková si prostě umí získávat přízeň podstatné části ženské populace. Což je ovšem voličská skupina, na kterou by měli myslet i "politikové v kalhotách". Ti v tradičních západních demokraciích to už dávno velmi dobře vědí.
