Otázka hlasování o důvěře vládě

Sociální demokracie nyní k nedůvěře sahá. Dotčená, že koalice v pátek ráno zablokovala mimořádnou schůzi, na níž se mělo rokovat o případu vicepremiéra Jiřího Čunka. Ten je, jak známo, podezřelý, že před pěti lety přijal půl milionový úplatek od vsetínské stavební firmy. Ačkoliv případ mohl od počátku vyhlížet jako osobní záležitost mezi ním a jeho někdejší sekretářkou, ať už z jakýchkoliv důvodů, Čunek tento jednoduchý pohled značně zkomplikoval. Jeho polovičatá či navzájem si odporující vyjádření, neschopnost vysvětlit původ peněz, které se vskutku v předmětné době objevily na jeho účtu, přičemž krátce předtím obdobná částka zmizela z účtu oné vsetínské společnosti, nejprve proklamovaná ochota nechat se Senátem vydat vyšetřovatelům, ale fakt, když na hlasování došlo o pravý opak, to vše Čunkovo vystoupení zkomplikovalo.

Stále se ale ještě zdálo, že je možné případ odkudsi z pozadí řízený. Minulý týden pak byla Nejvyšším státním zastupitelstvím kauza odebrána přerovskému žalobci Radimu Obstovi, nejen Čunek si stěžoval na jeho počínání, a přidělena státnímu zástupci z Jihlavy, vyměněn byl také hlavní vyšetřovatel. A právě v tom vidí sociální demokraté snahu o politické ovlivňování, a proto žádali zvláštní poslaneckou schůzi. Už dopředu říkali, že pokud ji koalice neumožní, bude se hlasovat o důvěře Topolánkově vlády. Pomiňme nyní samotný Čunkův případ a zůstaňme nejprve takříkajíc technické stránky vyslovování nedůvěry vládě. K samotnému hlasování na toto téma opozice má bohatě hlasů. Podle ústavy potřebuje padesát podpisů poslanců a jen ČSSD jich má sedmdesát dva.

Ale k vyslovení nedůvěry je třeba nadpoloviční většiny, čili zvednutých rukou sto a jednoho zákonodárce. Přidáme-li dvacet hlasů z řad KSČM, výsledek je jednoznačný. Devadesát osm není většina z dvou set. Zatímco koaliční trojka ODS, lidovců a zelených má jistou rovnou stovku a kvůli nejasnému Čunkovu případu nechtějí vládu poslat ke dnu ani dva někdejší sociální demokraté, kteří instalaci Topolánkova kabinetu v lednu umožnili, potud je věc jasná. A těžko se na ni v řádu pouhých dnů, neboť ČSSD chce o vládě hlasovat už příští týden, něco změní. Snad má ale i opozice dojem, že její snahu příznivci levice ocení, i když je věc v dané chvíli bez šance. Užíváme-li v souvislosti s pokusem o pád vlády slovo gesto, čili spíše symbolického, pak je třeba jít za sněmovní matematiku. Co by se totiž stalo, kdyby nějakou souhrou okolností opozice přeci jen uspěla? Sama nemá na většinový kabinet sílu. Počítat s oběma menšími koaličními stranami do nové vlády těžko může. Jak by do ní například mohli jít lidovci, když by byl důvodem pádu nynějšího kabinetu jejich předseda? A těžko by do nějakého vládního uskupení s ČSSD vstoupila nyní ODS. To se mohlo stát ještě tak vloni na podzim. Pokud by kabinet ztratil důvěru, následovaly by tedy měsíce jeho dosluhování a snad hledání shody na změně volebních pravidel, která by dávala větší šanci, že předčasné volby, jimiž by situace asi musela vyústit, neskončí opět patem. Že by k takové dohodě o úpravě ústavního zákona mohlo dojít, není přitom vůbec jisté.

A co je hlavní, bylo už mnohokrát řečeno a je třeba opakovat. Po předčasných volbách v téhle chvíli nikdo neprahne, ani tři vládní strany, které mají šanci dosloužit celé období u moci a tedy zažít i hvězdnou chvíli českého předsednictví v Evropské unii. ODS by možná získala více hlasů než loni, ale kdo to ví jistě? Lidovci jsou dlouhodobě na hranici vstupu do sněmovny, zelení by možná svůj loňský historický úspěch zopakovali, ale také to není na sto procent a rozhodně by už nemuseli mít i napříště jedno z klíčových ministerstev, přestože resort zahraničí nespravuje přímo jejich člen. O předčasné volby nestojí asi ani komunisté. Vloni zaznamenali o dost horší volební výsledek než před pěti lety a co kdyby trend propadu pokračoval? A koneckonců je nechce také ČSSD. Ta se sice před časem v preferencích v podstatě dotáhla na občanské demokraty, jenže šlo o zatím jen krátkodobý výkyv a novější výzkumy opět hovoří o zhruba pětiprocentním rozdílu ve prospěch ODS. A co je nepominutelné? Rok po volbách si nynější poslanci už zvykli na své funkce a výhody z nich plynoucí. Někteří by určitě vypadli z jistých postupových míst na kandidátkách, tak je tomu vždy. Takže nadšení po novém rozdávání karet zkrátka mezi politiky hledat přetěžko.

A konečně předčasné volby nelákají nejspíš ani občany. Vloni je mnohaměsíční přetahování politiků značně otrávilo, to především. Absolvovat to celé znovu není hezká vyhlídka, což by se mohlo projevit na nižší volební účasti. Voliči pravice sice nejsou z koaliční vlády nadšeni, ale realisticky vidí, že lepší něco nežli nic a voliči levice sice také netancují radostí, jenže aspoň ti vnímavější vidí, že je relativně slabá vláda nijak neohrožuje ráznějšími reformními kroky.

Když se ovšem vrátíme k důvodům chystaného gesta sociálních demokratů, pak nezbývá než opakovat, že leccos by bylo jednoduší a čistší, pokud by vicepremiér Čunek odstoupil z vládních funkcí, vyčkal, jak jeho případ dopadne, a pokud pro něj dobře, pak se znovu do kabinetu vrátil. To mu ostatně koaliční partneři opakovaně slibují. Pokud měl zatím pocit, že žalobce a vyšetřovatelé jsou proti němu zaujati a že kdyby zmizel z vlády, ještě by přitvrdili, pak by mu změna z minulého týdne mohla poskytnout takřka ideální příležitost k onomu, řekněme, přerušení výkonu funkcí. Koalice by si hlasitě oddychla a opozice by také musela být uspokojena.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .