Otravná bulvarizace tisku

Jenomže pak nejvlivnější a od počátku devadesátých let seriózně profilované noviny přinášely den co den také informace z obou vil realityšou, jejichž někteří protagonisté měli za sebou zkušenosti z pornoprůmyslu a měsíce před kamerami zaháněli nudu infantilními hrátkami, pitkami a hysterickými scénami s přemírou vulgarit. Aktivní podíl novin na úpadkové zábavě se dal vysvětlit jen jedním motivem - udržet co nejširší okruh čtenářů a tudíž také inzerentů za každou cenu. Jestliže se před několika lety "vážný" tisk distancoval od bulváru, nyní se k němu povážlivě blíží.

Do tohoto obrazu zapadala informace, že pro Mladou frontu dnes bude každý týden dělat s politiky rozhovory Michaela Jílková. Ta několik let kralovala Kotli TV Nova, ve kterém z několika centimetrů štěkala veřejným činitelům do obličeje a popichovala dav jako vystřižený z písně dvojice Hapka-Horáček "Buřty, pivo a nenávist". Nova ale Kotel ukončila a Jílkovou angažoval největší deník. Leckoho napadlo, že vulgarizace tisku pokračuje a před volbami vstoupí na politickou scénu. Nevíme, jaké zadání a úmysly Jílková má, ale hned prvním ze série interview zaznamenala menší skandál, když zpovídaný ministr David Rath odešel zhruba v polovině ze studia (ačkoliv jde o rozhovor pro noviny, odbývá se před kamerami a aspoň části z něho lze vidět na síti na internetovém Idnes). Uražený Rath sejmul z klopy mikrofon a Jílkovou opustil po té, co se mu odmítla omluvit za výraz konfident. Tak novinářka označila Ratha v souvislosti s dopisem z loňského května, ve kterém tehdejší prezident České lékařské komory nabízel premiérovi spolupráci při řešení zdravotnických problémů v období působení ministryně Emmerové.

Jde o dopis jistě nezvyklý. Šéf nestranické komory mimo jiné píše: (cituji): ".pokusil jsem se shrnout komplikovanou a nepřehlednou problematiku zdravotnictví a navrhnout několik dílčích kroků, které mají reálnou šanci zajistit Vaší vládě pozitivní ohlas významné části veřejnosti.Tyto kroky si nepochybně najdou své kritiky z řad opozice, zdravotních pojišťoven, ale možná i některých menších lékařských organizací. Je to pochopitelné, neboť tyto skupiny si přejí Vaši prohru a nástup Modré šance. Pokud tyto kroky nebudou realizovány, jsem přesvědčen, že se nepodaří veřejnost přesvědčit o dobrých úmyslech a prospěšnosti vlády." (konec citátu). Jiřího Paroubka tu ovšem Rath oslovuje coby předsedu koaliční vlády tří stran, nikoli pouze jako sociálního demokrata. A věcně vzato, běduje nad vedením ministerstva a myslí si, že ví jak věci zlepšit. Jakkoli jde o dopis nestandardní, těžko jeho autora nazvat "konfidentem Paroubka a sociální demokracie", což učinila Jílková. Jak známo, konfident rovná se - tak aspoň máme toto slovo v Čechách zafixováno - především udavač tajné, politické policii. Konfidenty známe z ér rakousko-uherské, nacistické i komunistické.

Myslet si o Rathových pohnutkách k napsání listu premiérovi můžeme leccos, například, že se otevřeně nabízel na místo Emmerové, což se mu konečně také podařilo. Nicméně Jílkovou zvolený výraz má zřejmé bulvární rysy, jakoby reportérka chtěla vyvolat co nejostřejší reakci a čtenáři hltaný skandál. S řešením otázek zdravotnictví nemá společného nic.

Pikantní na věci je fakt, že sama Jílková nikdy nedokázala vysvětlit jednu podivnou historku. Když totiž jí a jejím kolegům v říjnu roku 1989 na burze kulturních programů klubů mládeže v Šumperku dal k podpisu petici Několik vět jistý Pavel Dostál, zatkla pozdějšího ministra kultury na místě přivolaná policie a následně pak ve vazbě vyšetřovala StB. Jak to celé bylo a kdo a čeho se případně tenkrát bál, přesně nevíme. Ale se slovem konfident by měla Michaela Jílková zacházet velmi opatrně. Mladá fronta Dnes teď možná lituje, že dávnou šumperskou patálii neznal, nebo si na ni nevzpomněl ministr Rath. Pak to mohla být ve studiu šarvátka, po jakých noviny doslova baží, jistá část populace vyhledává, ale jinou systematicky otravuje až k nechuti jít volit.