Pád vlády nemůže chtít ani Tlustý

Paradoxně má největší potíže s podporou v rámci svého klubu nejsilnější koaliční subjekt a tahoun reformy, Občanská demokratická strana, a to především proto, že výhrady má poslanec Vlastimil Tlustý, který před loňskými volbami objížděl během kampaně republiku, a představoval veřejnosti návrh, jehož byl, jak se rádo říkává, architektem. Jeho podstatou byla, velmi zjednodušeně řečeno, po slovenském vzoru rovná daň. A výsledkem nejen zlepšení financí veřejných, ale i každého z nás. A také administrativní zjednodušení v mnoha směrech.

Kdyby volby vyhrála Občanská demokratická strana výrazněji, pak by snad na Tlustého představy došlo. Tak či tak, volby dopadly známým patem a od počátku bylo jasné, že z idejí bude třeba značně slevit. V první Topolánkově vládě, která ale pak nezískala důvěru sněmovny, byl Tlustý, podle očekávání, ministrem financí. Jestli si tehdy představoval, že s pouhou stovkou hlasů může prosadit své vize, těžko říci. Ale reálné to nebylo. Do druhé vlády už se nedostal. Mezi ním a premiérem Topolánkem to začalo silně jiskřit, asi i proto, že Tlustý podnikal některé kroky na vlastní pěst, a leccos vypadalo, jakoby mířil výš.

Nyní má proti reformě z dílny vlády, ve které nesedí, takřka nepřekonatelně vypadající výhrady. A ještě přednedávnem se média hemžily jeho nebývale ostrými výpady přímo proti Topolánkovi. Na první pohled se zdálo zvláštní, že Tlustý odmítá i jen částečnou reformu, jako kdyby říkal: "Všechno, anebo nic." Což v politice většinou nejde. Dokonce i prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus, který dlouhodobě Tlustého podporoval, adresoval odbojnému poslanci věty, podle nichž je navrhovaný balík reformních zákonů asi maximem dosažitelným v této koalici, a to by se mělo vzít v potaz.

Ve stejném duchu přišlo prohlášení od hlavy státu také nyní, reforma je jen částečná, ale lépe aspoň něco začít. Vlastimil Tlustý sice není ve sporu úplně osamocený, hovoří se asi o čtyřech či pěti dalších poslancích, kteří s podporou reformního balíčku váhají, ale na veřejnost s tím mnoho nechodí, spíš říkají: "Rozhodneme se podle Tlustého." A snad i Vlastimilu Tlustému bude jasné, že situace není zralá k tomu, aby v případě neúspěchu zákonů padla vláda, která s reformou spojila svůj osud. Předčasné volby by se staly realitou. Ty si totiž nikdo ve skutečnosti nepřeje. Loňské marastické týdny jednání, nejednání nejsou ještě tak daleko, aby na ně šlo zapomenout.

Důvěra k politikům neschopným domluvy ochládala vysokým tempem a nikdo nemůže odhadnout, jak by předčasné volby dopadly. Kolik lidí by například přišlo k urnám? Zda by se trend přibližování preferencí ČSSD k ODS proměnil v podobně patový výsledek. Jaké by mohly vzniknout vládní koalice a co by se v nich dalo prosadit? A především takřka rok po volbách se ve sněmovně usazení poslanci rozhodně nechtějí pouštět do rizika, že se po předčasných volbách už nebudou těšit z mandátů, zejména ti na nižších příčkách kandidátek. A výhrady některých lidovců k reformním zákonům budou mít podobné mantinely. KDU-ČSL by se musela právem obávat o to, zda vůbec do sněmovny projde, zejména, když je stále možné, že bude muset rezignovat její obviněný předseda, že by kvůli, zatím jen náznaku reformy, lidovečtí zákonodárci riskovali propad, není pravděpodobné.

Pokud jde o zelené, ani ti nemohou vědět, zda by se jim podařilo zopakovat loňský historický úspěch, i když své sympatizanty zřejmě neztratili a naopak nějaké nabrali. Mohli by mít znovu ministerstvo zahraničních věcí? Třebaže jeho šéfem není člen strany? Tedy, aspoň pokud jde o subjekty vládní, nové volby by jim nic neslibovaly, naopak se zdá celkem pravděpodobné, že tato vláda má šanci odsloužit celé funkční období, a to i s dobou, kdy bude Česká republika předsedat Evropské unii. Co by získali Vlastimil Tlustý a několik jeho přátel v ODS příslovečným potopením vlády? Jak by se na ně strana mohla dívat? A zda nechce Tlustý založit nějakou jinou pravicovou stranu? Takové úvahy padly a jemu samotnému možná něco podobného proběhlo hlavou. Nápad by to však byl v současných politických poměrech a při náladách veřejnosti dost utopický. Problém trochu je, jestli se Vlastimil Tlustý nedostal už moc daleko a jak může za současné situace jakž takž elegantně vycouvat. Kdo ovšem delší dobu pozoruje domácí politiku, řekl by asi, že to jistě možné je.

Gesto vstřícnosti veřejnost oceňuje vždycky a Tlustý může například říci, že některé jeho podmínky přece jen splněny byly a že jeho úkoly nyní tedy bude tlačit Topolánka k reformnímu pokračování, protože nic jiného nemůže být na pořadu dne. Hlad po nějaké autentické pravici vidět rozhodně není. Mohl by snad nastat, pokud by se v ODS v budoucnu spojila se sociálními demokraty do velké koalice a musela tak rezignovat na ještě více než nyní. K tomu nebylo loni na podzim daleko. Dnes jsme ale už jinde a na žádné silnější otřesy se nikdo netěší.

Pokud aspoň částečná reforma, řekněme, nakročení k ní, v příštích měsících sněmovnou projde, nikoho to příliš bolet nebude. A jestliže se české ekonomice bude stále dařit, mohla by ještě tato vláda udělat některé další kroky, které by k ozdravění veřejných financí přispěly. Bude ji k tomu tlačit jak Evropská unie, tak ekonomičtí experti. A možná i opozice zjistí, že nechat učinit své rivaly na první pohled nepopulární opatření má jisté výhody. Na tom se pak přece vyhrávají volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .