Pákistánského prezidenta, spojence západu, už amnestie neochrání
Až do této středy měl Pákistán jednu světovou zvláštnost: amnestii, která zaručovala beztrestnost více než 8000 lidí spojených se státní správou, včetně ministrů a včetně prezidenta Ásifa Zardárího.
Než byla amnestie v roce 2007 vyhlášena - jako klíčová součást politického obchodu mezi tehdejším prezidentem Parvízem Mušarafem a expremiérkou a manželkou Ásifa Zardárího Bénazír Bhutovou - vznášela se nad hlavami těchto lidí obvinění z korupce. A vznáší se tam znovu, protože ve středu pákistánský Nejvyšší soud rozhodl, že zmíněná amnestie neplatí. Bát se nemusí jen prezident Zardárí, kterého nyní chrání imunita.
Ale i on je pod silným tlakem, aby odstoupil z morálních důvodů a už bez imunity dal podezření, která na něm lpí, znovu prověřit. Pokud je prezident nevinný, tak argumentují jeho odpůrci, kteří mají z rozhodnutí Nejvyššího soudu velkou radost, pak musí mít sám zájem na tom, aby ho předchozích obvinění zprostil řádný tribunál.
Než si řekneme podrobnosti, připomeňme to nejdůležitější: důvody, proč věnovat pozornost dění v tak vzdáleném Pákistánu.
Za prvé proto, že je to už více než deset let jaderná mocnost. A tu a tam se vynořují obavy, aby se její jaderné zbraně nedostaly do nepovolaných rukou - aby se jich nezmocnili členové pákistánského Tálibánu, Al-Káidy nebo jiného radikálně islamistického spolku. Za druhé: kdyby radikálové v Pákistánu zesílili, hrozilo by, že tam, a nikoli v Afghánistánu vznikne velký výcvikový tábor, v němž se budou teroristé připravovat na útoky vedené i mimo pákistánské území, hlavně v Americe a Evropě.
A za třetí: v Pákistánu se bojuje i o Afghánistán. Dokud budou mít afghánští tálibové a lidé z Al-Káidy v pákistánských pohraničních horách pohodlné zázemí, dotud se jim bude i pohodlně bojovat proti vojákům NATO rozmístěným v Afghánistánu. A víme, že své vojáky tam má také Česká republika.
Pákistán je pozoruhodný řadou další aspektů: mocnými tajnými službami, které ne vždy poslouchají vládu; pyšnou armádou, která vládu tu a tam rovnou svrhne; krvavými boji mezi sunnitskou a šíitskou větví islámu; nenávistí vůči křesťanství, která se občas projeví útokem na kostely a věřící - a také velkou zkorumpovaností politiků.
Což nás přivádí zpět k prezidentu Zardárímu.
Pákistánský prezident má rozsáhlé pravomoci. Proto by právě v něm měl Západ mít člověka, kterému silné postavení umožňuje vést metodický boj proti společným nepřátelům, islamistickým radikálům. Zardárí však takové postavení nemá. Oslabuje ho už způsob, jakým se dostal k vrcholné moci. Byl to několikanásobný politický handl.
Před dvěma lety se tehdejší prezident Mušaraf, oslabený téměř stejně jako nyní Zardárí, pokusil posílit svou pozici dohodou s letitou rivalkou a bývalou premiérkou Bénazír Bhuttovou. Bhuttová se směla vrátit z exilu a měla podpořit Mušarafa tím, že se po volbách -které, jak se předpokládalo, vyhraje - stane premiérkou a s Mušarafem vytvoří funkční mocenský tandem. Bhuttová si stanovila cenu za tuto dohodu: Mušaraf přiměje soudce, aby akceptovali rozsáhlou amnestii pro ni a její blízké, včetně jejího manžela Zardárího. To se také stalo.
Bhuttová však byla brzy po návratu do země zavražděna a Zardárí se pomocí zákulisních rejdů dostal nejprve do čela její strany, a pak i do čela státu. Co do pravomocí je nyní jeho moc velká, avšak jeho faktické schopnosti skutečně řídit zemi jsou stále omezenější. Nedokázal dokonce ani zabránit tomu, aby se do čela Nejvyššího soudu vrátil jeho nepřítel Iftichár Čaudhrí, zastánce zásady "Padni, komu padni". Čaudhrí se vždycky vyslovoval proti velkoamnestii politiků, která zahrnovala i Zardárího. A ve středu to byl právě Čaudhrí, který jménem sedmnáctičlenného tribunálu Nejvyššího soudu prohlásil amnestii za protiústavní a neplatnou. Co bude dál? Zardárí určitě neodstoupí. Jeho oponenti na něj nemohou, protože ho chrání prezidentská imunita. Pokusí se přežít - pravděpodobně tak, že se bude odhazovat zátěž - zbavovat se zbytných pravomocí. Dohled nad jaderným arzenálem už převedl na premiéra. Jednou však Zardárímu imunita vyprší. Pak se znovu bude přetřásat, jak byl několikrát ve vězení a ve vazbě; jednou kvůli podezření z vraždy švagra, jednou kvůli úplatkům a zneužívání moci, ba jednou dokonce i kvůli podezření, že jistého podnikatele poslal pro výpalné do banky a pojistil si ho tak, že mu na nohu přivázal bombu ovládanou na dálku.
Pak se bude určitě zase připomínat Zardárího stará přezdívka "Pan Deset procent", již si vysloužil údajnou "šikovností" při získávání provizí za přidělování státních zakázek. A hůře: asi se otevřou i další kauzy, jako podezření, že si Zardárí a Bhuttová kdysi ve Švýcarsku tzv. vyprali půldruhé miliardy dolarů. Západ by se na to měl připravit a v předstihu v Pákistánu najít jiného, spolehlivějšího koně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
