Palestinské referendum o vzniku samostatmého státu
Záměr předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse uspořádat referendum o existenci palestinského státu po boku Izraele nabývá stále konkrétnější podoby. Květnové ultimátum vládě teroristického Hamasu, aby uznal principy vzniku samostatného státu, Abbás prodloužil do konce tohoto týdne, a pokud s nimi Hamas nevysloví souhlas, předseda samosprávy vyhlásí v sobotu všelidové hlasování.
Co vlastně návrh zvaný Dokument o národním usmíření obsahuje? Jde o další formu nátlaku na Hamas, aby uznal Izrael. Návrh souhlasí s vytvořením nezávislé Palestiny vedle židovského státu s hranicemi před šestidenní válkou v roce 1967, tedy na území pásma Gazy, Západního břehu Jordánu a východního Jeruzaléma. Trvá na návratu všech palestinských uprchlíků a propuštění palestinských vězňů, ale také si vyhrazuje právo na ozbrojený boj proti Izraelcům, i když pouze na obsazených územích. Vyzývá k vytvoření vlády národní jednoty, reformě bezpečnostních sil a zákazu užití zbraní při řešení vnitřních sporů.
Dokument tedy implicitně uznává existenci Izraele, což není nic nového pro hnutí Fatah Mahmúda Abbáse, které ji de facto uznalo už dohodami z norského Osla v roce 1993. I pouhé implicitní uznání Izraele by však bylo zásadním krokem pro Hamas, jehož smyslem, cílem a programem je zničení židovského státu a který se ocitl v mezinárodní izolaci a svízelné finanční situaci právě kvůli tomu, že ze svého postoje odmítá ustoupit. Palestinci si však v dokumentu o národním usmíření také poprvé otevřeně osobují právo na protiizraelské útoky, které by nejen měly oficiální požehnání vlády, ale byly by dokonce koordinovány speciálním útvarem. Taková explicitní podpora terorismu je v přímém rozporu s dohodami z norského Osla i s mezinárodním mírovým plánem, takzvanou cestovní mapou.
Dokument vypracovala skupina prominentních palestinských vězňů v čele s oblíbeným předákem Fatahu Marvánem Barghutím, ale také vůdcem hebronské větve Hamasu Abdalem Chálikem Natším, a podpořili jej i zástupci Lidové fronty pro osvobození Palestiny, Demokratické fronty pro osvobození Palestiny i druhé největší teroristické skupiny Islámský džihád.
Hamas veřejnosti prezentuje tři různé postoje - nejumírněnější jsou paradoxně jeho vězni, kteří si v Izraeli odpykávají tresty za teroristické činy. Střední proud představuje palestinská vláda Ismaíla Haníji, která sice podle instrukcí vedení Hamasu v exilu odmítá uznat Izrael, ale je pod obrovským tlakem palestinské veřejnosti, nespokojené s katastrofální hospodářskou situací. Nejradikálnější jsou pak exiloví vůdci Hamasu, kteří žijí v přepychu v syrském Damašku a podmínky na palestinských územích osobně neprožívají.
Izrael považuje Dokument o národním usmíření za "vnitřní palestinskou záležitost", do které se nechce vměšovat. Z jeho pohledu návrh nemá budoucnost, protože neobsahuje prakticky nic, na co by Izrael mohl přistoupit. Na Západním břehu Jordánu si chce ponechat všechny větší bloky osídlení se zhruba 150.000 obyvateli, Jeruzalém jako hlavní město si nárokuje pro sebe, návrat palestinských uprchlíků zásadně odmítá z demografických důvodů, a i kdyby na toto všechno nakrásně přistoupil, těžko může souhlasit s právem Palestinců na ozbrojené útoky proti svým občanům.
Vnitřní palestinskou záležitostí však dokument přece jen tak docela není. Pokud by jej schválily všechny palestinské složky včetně Hamasu, přenesl by se mezinárodní tlak z Palestinců na Izrael. V současné situaci, kdy Hamas otevřeně usiluje o zničení židovského státu, jsou sympatie světa po mnoha letech spíše na straně Izraele, ale kdyby se Hamas oficiálně zřekl násilí, mohl by se Izrael znovu ocitnout v pozici, kdy mu bude mezinárodní společenství vyčítat, že stojí v cestě míru. Z izraelského pohledu je proto souhlas Hamasu s dokumentem nežádoucí.
Pokud by na něj Hamas přistoupil, a uznal tak existenci Izraele, skončily by sankce Západu a palestinská samospráva by opět začala dostávat miliardy dolarů mezinárodní pomoci. To by přispělo i ke zmírnění nepokojů na palestinských územích, jejichž příčinou je mimo jiné i bezútěšná finanční situace obyvatel. Zhruba třetina všech rodin žije z platů 165.000 zaměstnanců samosprávy, kteří až na drobné výjimky od února nedostali výplatu.
Mahmúd Abbás však souhlas Hamasu s dokumentem neočekává a zahájil už kroky k vyhlášení referenda - vůbec prvního, které by se na palestinských územích konalo. Je přesvědčen, že Palestinci návrh v plebiscitu schválí - podle průzkumů veřejného mínění dokument podporuje 77% obyvatel. Ultimátum i záměr uspořádat referendum výrazně posílily jeho pozici a kladný výsledek hlasování by z něj sejmulo nálepku slabého a víceméně neschopného vůdce. Abbás by pak souhlas lidu mohl využít jako argument k odvolání vlády Hamasu, jehož politiku Palestinci demokraticky odmítli. Plebiscit by se však konal až za nějakých 40 dní a za tu dobu se může stát leccos; jeho případný negativní výsledek by mohl vést i k Abbásovu odstoupení a výraznému posílení Hamasu. Tato možnost je však méně pravděpodobná.
Hamas považuje referendum za nezákonné a hodlá je bojkotovat. Může dokonce ignorovat jeho kladný výsledek, protože podle palestinského práva je referendum pro vládu nezávazné. Ztratí však další sympatie veřejnosti, které se přesunou na stranu umírněného Abbáse. Podle nejnovějších průzkumů by dnes Hamas volilo jen 37% Palestinců, tedy o hodně méně než výrazně nadpoloviční většina v lednových parlamentních volbách. Fatah má však rovněž 37% příznivců, a předčasné volby by tak v současnosti mnoho nevyřešily.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .
