Papež Benedikt XVI. oslavil osmdesátiny a dva roky svého pontifikátu
V pondělí oslavil papež Benedikt XVI. své osmdesáté narozeniny, o tři dny později uplynuly dva roky jeho pontifikátu. Jaký je jeho obraz v církvi a ve společnosti?
Když před dvěma lety střídal přísný prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger charismatického Jana Pavla II. v čele katolické církve, mnozí se obávali, že se církev ještě více uzavře sama do sebe. Po dvou letech pontifikátu Benedikta XVI. se zdá, že se tyto obavy nenaplnily, ve svých aktivitách pokračuje v linii svého předchůdce, jak také potvrzuje historik Jaroslav Šebek:
"Domnívám se, že se nenaplnily ty obavy, že bude ve svých jednáních ovlivněn konzervativní mentalitou, že se tedy zastaví rozvíjený dialog mezináboženský, vnitrocírkevní. To se nenaplnilo, protože například nedávná návštěva v Turecku ukázala snahy o rozvoj kontaktů s ortodoxními církvemi, kromě návštěvy konstantinopolského patriarchy v Istanbulu se snaží rozvíjet i neoficiální kontakty s ruskou ortodoxií. Dále bych chtěl zmínit i snahy o dialog uvnitř církve, kdy se hned po svém nástupu do úřadu v dubnu 2005 snažil o navázání kontaktů s oběma póly vnitrocírkevního spektra, jak s tím ultrakonzervativním, například i s představiteli lefebristického hnutí, které odmítá závěry druhého vatikánského koncilu, tak například s ultraliberálním teologem Hansem Küngem."
Jednoznačně pozitivně se hodnotí snaha Benedikta XVI. pokračovat po vzoru Jana Pavla II. ve snaze očistit církev od její temné minulosti. Jen je kolem toho přitom podstatně méně rozruchu než v časech Benediktova předchůdce. Jaroslav Šebek k tomu říká:
"Myslím, že bez většího mediálního ohlasu proběhla dost zásadní věc, a to je otevření archivu německé papežské koleje v Římě, kde jsou uloženy akta biskupa Hudala. To byl rakouský biskup, který pomáhal po druhé světové válce v útěcích nacistických prominentů do Jižní Ameriky. To je docela důležitá věc, protože v archivu se znovu objevily dokumenty, které pojmenovávaly vlastně selhání církve v poválečném období, kdy tento biskup a jeho spolupracovníci pomáhali v útěku například Adolfu Eichmannovi nebo Josefu Mengelemu."
Ve světě sice katolíků mírně přibývá, ale tradičně křesťanská Evropa se naopak od tradiční podoby víry odvrací. Od nového papeže si mnozí slibovali větší vstřícnost a otevřenost k diskusím o problémech, které musí dnešní lidé řešit. Benedikt XVI. ale mnohé zklamal. Vyhlásil boj diktatuře relativismu a v určitých oblastech hájí pro některé možná příliš konzervativní postoje. Co tedy nabízí papež Evropě, která přestává brát vážně své křesťanské kořeny? Do třetice odpovídá Jaroslav Šebek:
"Samozřejmě se očekávala změna například v konzervativních postojích, např. k otázkám sexuální etiky nebo k celibátu kněží, ale tam se znovu ukazuje, že on je opravdu v linii s Janem Pavlem i v této sféře. A co se týká těch otázek kolem křesťanské identity Evropy, tak si myslím, že on se snaží ukazovat cestu v hlubokém spojení Boha s člověkem a v posílení křesťanské identity. V tom smyslu, aby Evropa díky znovuobjevení svých křesťanských kořenů byla schopná vést rozumný dialog například s jinými náboženstvími, hlavně s islámem."
O hlubokém spojení Josepha Ratzingera s Bohem svědčí i jeho nová kniha Ježíš z Nazareta, vydaná právě v den papežových osmdesátin.
