Papež František inspiroval první Mezináboženský fotbalový zápas za mír
Devět gólů, žádná žlutá karta či rvačka fanoušků. Takové je skóre benefičního fotbalového zápasu, který proběhl tento týden na římském Olympijském stadionu. Přes padesát fotbalových hvězd různých národností a vyznání – inspirováno papežem Františkem – spojilo své síly a symbolicky vyjádřilo podporu Ukrajině, Sýrii a dalším zemím zmítaným válkou.
„Papeži Františkovi z celého srdce a hodně míru pro celý svět“ – takové věnování napsala svému krajanovi na dres před pondělním zápasem argentinská legenda Diego Maradona. Ani on si nenechal ujít první Mezináboženský fotbalový zápas za mír.
Myšlenka na něj se zrodila při audienci argentinských a italských hráčů u papeže loni v dubnu. František se tehdy svěřil, že by rád uspořádal zápas pro hráče různých vyznání. Výtěžek toho pondělního podpoří vzdělávací nadaci Scholas Occurentes, kterou založil papež František, a dobročinnou asociaci Pupi bývalého argentinského fotbalisty Javiera Zanettiho.
„Dnešní sportovní událost je velmi symbolické gesto, které ukazuje, že je možné vybudovat kulturu setkávání a svět, kde je mír, kde si věřící různých náboženství uchovávají vlastní identitu a zároveň žijí v harmonii a vzájemném respektu.“
Řekl papež fotbalistům před benefičním zápasem. Františkova nadace Scholas Occurentes podporuje také sportovní aktivity dětí zvlášť v chudých oblastech světa, protože fotbal podle něj dokáže pomoci překonávat sociální rozdíly. A s tímto papežovým názorem souhlasí také Václav Jiráček, kněz, který při Salesiánské středisku mládeže v Praze-Kobylisích vede skupinku malých fotbalistů:
„Jsou si tam všichni nějak rovni. Jde o to, jaký kdo je ve skutečnosti, jestli se chová dobře ke svým spoluhráčům, jestli hraje fér, jestli dovede přiznat svoji chybu. Tam úplně nezáleží na tom, jestli je z chudé nebo bohaté rodiny, ale jde opravdu o to, kým sám za sebe je.“
Život, který se odehrává ve společnosti, je tentýž, co žijeme ve společnosti. Zkušenosti z hřiště se dají přenést:
„Třeba když mluvíme o tom, že jako křesťané bychom si měli odpouštět, že bychom se nějakým způsobem měli k sobě navzájem chovat, tak jinak to vyzní, když o tom hovoříme třeba v kostele a jinak to vyzní ve chvíli, kdy člověk je na hřišti v nějaké akci a stane se něco, co je třeba vyřešit, odpustit si, nějak zvládnout konflikt.“
Právě proto sport a zejména kopaná mají i podle papeže zvláštní společenskou roli. Zároveň jsou sportovci velkým vzorem pro dnešní mladé, jak potvrzuje také Václav Jiráček:
„Sportovci jsou někdo, ke komu ti mladí lidé vzhlíží. Mezi těmi kluky je obzvlášť vidět, že ti fotbalisté, kteří mají úspěchy, tak jsou pro ně velice významní. A bylo by dobré, kdyby byli nositeli těch hodnot, které bychom rádi mladým lidem předávali. Někdy tomu tak je. Bohu díky za to.“
