Papežské znaky
Reprezentativní monografie "Papežské znaky", vydaná Karmelitánským nakladatelstvím nejen u příležitosti zářijové návštěvy Benedikta XVI. v České republice, představuje v chronologickém řazení erby jednotlivých papežů. Doplňkem je výklad historického vývoje papežských znaků. Výrazný charakter tomuto náročnému celku dodala především osobnost ilustrátora - Zdirada J. K. Čecha (nar. 1949).
Úvodní studie diplomata a historika Františka X. Halase (někdejšího velvyslance u Svatého Stolce) o užívání papežských titulů ("Papežské tituly") je na první pohled z celé publikace nejaktuálnější a možná i nejvíce praktická: "Písemně se přímo na papeže mohou obracet pouze hlavy států, hovořit s ním ústně může každý, kdo je u něho přijat na audienci. V obou případech si lze vybrat mezi oslovením Vaše Svatosti anebo Svatý Otče. Podle protokolu je také třeba se po oslovení na papeže obracet nepřímo, ve třetí osobě (Svatý Otče, Vaše Svatost řekla, že...)."
Podstatnou částí knihy je ovšem vyobrazení rovné stovky papežských znaků, počínaje erbem Inocence III., jehož pontifikát trval v letech 1198-1216, a konče samozřejmě znakem současného papeže, Benedikta XVI., který na papežský trůn nastoupil 24. dubna 2005.
I když knize trochu chybí podrobnější uvedení do "technologie" skladby jednotlivých částí tohoto nepochybně pracného počinu, alespoň základní osvětlení z ní lze vyčíst. A tak díky pasáži nazvané "Přisouzené znaky" pochopíme, proč je v barevně ilustrované chronologii seřazena papežská posloupnost až od závěru dvanáctého století: "Nejstarším znakem papežské rodiny je patrně štít prastarého domu hrabat Conti de Segni z doby panování papeže Inocence III." Je možné tu také zjistit, že ostatní znaky přísluší k tradici tzv. předheraldické, přičemž jejich skutečná podoba a historická věrohodnost není občas zcela jistá. Sbírka starobylých papežských znaků je tedy zobrazena v "Dodatku", v černobílém provedení, vždy po devíti na stránce, počínaje od svatého Petra (+64/67?) po Celestina III. (1191-1198). Je jich tu celkem 446, většina bezejmenných, vybraných zřejmě z významných erbovníků. Jednoznačná souvislost a klíč opět chybí. U mnohých znaků, které jsou označeny papežským jménem v řádné posloupnosti, je podoba neznámá a osobnost zastoupená jen prázdným štítem (např. Vavřinec I., Jan VIII.), jinde je uveden pouze známý a dochovaný monogram z mince (např. sv. Paschal I., Jan X.).
Samozřejmě nejdůležitější a perfektně provedenou částí knihy je právě oněch sto papežských znaků, které ilustrátor, grafik, malíř, autor heraldických kreseb Zdirad Jan Křtitel Čech provedl svým typickým rukopisem, pro který jsou příznačný potřebný schematismus i interpretační srozumitelnost. Autor se suverénně řadí k významné české heraldické odborné a ilustrátorské tradici, zastoupené především Břetislavem Štormem, Karlem Schwarzenbergem či Jiřím Loudou.
Velmi příjemným a chvályhodným doplňkem je uvedení doporučené literatury, ale také internetových stránek zabývajících se sledovanou tematikou.
"Papežské znaky" je především krásná kniha, rozměrná, a jistě nemožná k běžnému užití, spíš vhodná coby dar pro poučeného laika či odborného zájemce. Přesto stojí za nahlédnutí, pro naplnění představy o ohromující minulosti papežského úřadu, a zároveň coby příklad jeho nepřerušeného trvání.
Zdirad J. K. Čech, Papežské znaky, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009, str. 520.