Paroubek je nervózní
Sociální demokracie ztrácí preferenční body, náskok ODS se ale zvětšuje zřejmě i díky zeleným, kteří berou ČSSD potenciální voliče. Premiér Jiří Paroubek je za této situace evidentně nervózní a v takovém stavu, jak známo, se dělají největší chyby. Zdá se, že k tomu právě dochází.
První problém Jiřího Paroubka je ale starý a spočívá v chybném timingu. Premiér začal předvolební kampaň loni v létě velmi razantním způsobem a měl úspěch. Po sedmi či osmi měsících už nemá ale nové cíle ani prostředky, kterými by mohl dávky emocí stupňovat, pokud nevytáhne nečekaná korupční obvinění na protivníky. Jenže občan a spotřebitel popmédií pravidelnou a vyšší dávku emocí očekává. Popmédia, která jsou na přitažlivé síle emocí závislá, budou-li chtít vyžadovanou dávku ze strany spotřebitelů médií naplnit, vyjít jim vstříc, jednoduše přepólují, jako to vidíme v případě prezidenta Václava Klause: Nemají-li už co a jak chválit, nabídnou zdrcující kritiku: viz Lidové noviny 18.března v článku Mariána Kišše Největší bludy Václava Klause a o týden později Mladá fronta Dnes v eseji Martina Vrby Dost bylo báchorek o Klausovi!
Kdyby našim politikům tolik kritická žurnalistika od samého počátku nevadila, nikdy by k jednoduchému přepólování vztahů médií nemohlo dojít, nebo by se odehrávalo jen na stránkách bulváru. Noviny by pracovaly s informacemi a ne emocemi a místo spotřebitelů médií by měly čtenáře. Klausovy způsoby komunikace i myšlení by kriticky média analyzovala průběžně a nebylo by co přepólovávat. I s touto variantou za dané situace musí pan premiér počítat, i když před volbami jsou média k politickým lídrům spíše obezřetnější..
Premiér ale na vzniklou situaci poklesu preferencí reaguje vyloženě nešťastně: protože si neví rady, ale ví, že spirálu emocí musí roztáčet dál, útočí na vlastní lidi, a tím podporuje tézi, že buduje stranu jendoho muže a nezáleží mu na týmové práci. Jinak by si totiž vyřizoval vnitrostranické problémy pouze uvnitř strany a neřešil by vše před médii. Strana před volbami má působit jednotně, semknutě a vyzařovat přesvědčení, že její tým je nejlepší, jaký je schopná dát dohromady.
A ani by neprozrazoval jak jeho politická strana ovlivňuje hlasování během televizních duelů svých volebních jedniček. K tomuto kroku se uchýlil premiér poté, co minulý čtvrtek prohrál s lídrem ODS na Ústecku Petrem Gandalovičem v hlasování pomocí zpráv SMS. Pan Gandalovič dostal 50,6 procent hlasů a pan Paroubek pouze 31,4 procenta hlasů. Premiér svůj neúspěch svedl na svého místopředsedu Martina Starce s tím, že straníkům poslal pomocí SMS chybné číslo, na které mají posílat hlasy pro premiéra. Taktika, která dosud byla jen veřejným tajemstvím, byla naplno prozrazena. Premiér teď hovoří o amatérismu a vyhrožuje perzonálními změnami, jak ve funkci místopředsedy, a má evidentně na mysli pana Starce, tak volebního lídra Tvrdíka. Jistý amatérismus ale projevil v tomto případě i sám pan premiér, když se přiznal k manipulaci. Volič teď od něj má potvrzeno, že nejde o spontánní příznivce, ale že volební sekretariáty své ovečky nahánějí všemi dostupnými prostředky.
Možná, že ale i za tímto krokem je kalkul a premiér Paroubek nám jen sděluje, že nemáme brát výsledky hlasování vážně. To samozřejmě přemýšlivější volič ví, že takovéto hlasování neprobíhá na žádném reprezentativním vzorku, ale vypovídá jen o tom, že pan Gandalovič stojí více svým příznivcům za to, aby pro něj něco udělali, než pan premiér. Gandalovičovi příznivci jsou disciplinovanější a loajálnější či spontánnější. Zřejmě i tento krok, pokud byl vykalkulovaný, není dostatečně promyšlený, nebo cíli jen na nejnižší sociální vrstvu, která ale k volbám moc nechodí zvláště ne v červnu, když je hezky.
