Paroubek versus kraje?

Není to tak nepřirozené, Paroubek se - nikoli neprávem - považuje za volebního vítěze a tendence k dominantní roli v nadcházejících rokováních bude jistě mít.

Na druhé straně to ale není aspoň v některých krajích zdaleka tak jednoduché a Paroubkovy záměry nemusí vždy konvenovat nejen zastupitelům ČSSD, ale především i dalších stran, bez nichž se ale sociální demokraté neobejdou. Například ve středních Čechách je situace zatím nejasná. Kandidátka vedená Davidem Rathem tam získala 26 mandátů, což je však pouze o jeden víc než Bendlova. Komunisté drží deset křesel a Nezávislí starostové čtyři. Za určitých okolností by se ČSSD dokonce nemusela ani dostat k hejtmanskému postu, i když to je dost nepravděpodobné. Rathovi by se zamlouvalo vládnout menšinově s podporou komunistů, prozatím se mu však v tomto směru nedaří, neboť komunisté, a těžko se jim divit, chtějí místa v krajské radě. A ODS v dané chvíli jednat s vítězem nemíní. Chce zaujmout roli silné opozice a nevidí tudíž k rokováním důvod. I když Rath prý určité nabídky pro občanské demokraty má, jen je doposud není komu sdělit.

Na jižní Moravě si Michal Hašek rovněž představuje menšinovou vládu, ale v jeho případě zase není známo, co hodlá za podporu takového projektu nabídnout, to znamená především místa v dozorčích radách, výborech, komisích a na úřadech.

Místní lídr ODS Milan Venclík ale říká, že model menšinové vlády zatím nebyl na krajské úrovni vyzkoušený, neumí si prý představit jak by fungoval a nebude ho tedy podporovat. Obezřetně se vyjadřují i jihomoravští lidovci a jen komunisté se tváří spokojeně. Paroubkův plán by tedy v tomto hejtmanství mohl projít.

Zatím nejviditelněji předseda zasáhl do na Ústecku. Tamní lídr Jaroslav Foldyna, který je v dlouhodobém sporu s krajským vedením strany, konkrétně s jejím šéfem Petrem Bendou, který zároveň dělá Paroubkovi asistenta, byl v prvé chvíli vyřazen z vyjednávacího povolebního týmu. Ačkoliv Foldyna, známý příznivec Miloše Zemana, získal kolem devíti tisíc preferenčních hlasů. Nakonec sám Paroubek napjatou situaci počal hasit a lídr ještě stále může získat hejtmanské křeslo. Dodejme ovšem, že ústecká ČSSD je vnitřními spory známá a právě proto tam snad může Paroubek, který tu ostatně kandidoval v parlamentních volbách, do rozmíšky aktivně vstoupit. Možná tak učinil i proto, aby uchlácholil Miloše Zemana, jehož nyní láká ke znovu ke spolupráci.

Jinak se zatím ukazuje, že to bude mít Paroubek s celoplošným tažením proti koalicím s ODS poměrně těžké. Kupříkladu vysočinští i moravskoslezští lídři se vůbec nebrání dohodám se všemi zastoupenými stranami a předsedovi vracejí jeho výrok: že jsou totiž kraje suverénní a on jim nic nemůže nařídit, toliko doporučit. Volebním vítězstvím povzbuzený Paroubek si možná ještě plně neuvědomuje, že třináctka hejtmanů může v budoucnu představovat značnou konkurenci ústřednímu stranickému vedení. Hejtmanství je vysoká funkce se značnými pravomocemi, a sociální demokracie s ní ovšem nemá doposud pražádnou zkušenost. Budoucí hejtmani navíc o chodu krajů leccos vědí, nepřicházejí do čela krajských vlád takříkajíc z ulice a leckde seděli v radách. Znají specifickou problematiku toho každého území a také zřejmě ví, s kým je možné a užitečné efektivně spolupracovat. Tedy například i s politiky ODS, kteří naopak dříve kooperovali s nimi. Proč by pak tedy jen zdvořile nevyslechli předsedova doporučení, ale pak se nezachovali podle svého úsudku? A Jiří Paroubek to bude muset překousnout, neboť chce krajské funkční vlády. Aby mohl ukázat, že volební sliby nebyly plané.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .