Patová situace po volbách a její klady

Zaprvé by tato složitá situace, která si vynutí složitá jednání a hledání plnohodnotného východiska, ke kterému jsou politici zavázáni pětašedesáti procentní účastí občanů ve volbách, by měla vést k uklidnění zjitřené atmosféry. Měla by přispět k tomu, aby se debata, která doposud pracovala spíše s emocemi, soustředila pouze na fakta, a to by mohlo přispět k obecné kultivaci politické kultury v České republice.

Zadruhé věcný způsob diskuse by mohl změnit náš vztak ke kompromisu, který je základem jakékoliv dohody rozdílných subjektů. U nás, ještě z doby totality, přežívá stará představa, že kompromis, ústupek, je něco nepatřičného, že existuje jen jedno správné řešení. Jenže jedno správné řešení vyhovuje vždy jen jedné zájmové skupině občanů a politika má za povinnost obsluhovat většinu, a proto kompromis je základním pracovním prostředkem závazně provozované politiky. Věřit jen svému řešení je ta nejpohodlnější a nejsnažší možnost, která nevyžaduje pražádný um a předvádí jen nulovou empatii.

Zatřetí by patová situace měla vést k ochotě politických stran přistoupit na staré pravidlo demokracie, které se u nás dodneska nevžilo a nezdomácnělo, že politické strany musí být ochotné akceptovat i taková rozhodnutí, proti kterým hlasovaly a která nejsou v jejich osobním zájmu, když je pro ně většina společnosti. Přijetí tohoto pravidla má zásadní význam, protože je obráceno do budoucnosti a ne do minulosti. Pracuje vždy pro prospěch obce a ne jedné lovecké družiny.

Začtvrté do vyjednávání politických stran vstoupil úplně nový subjekt: Martin Bursík se stranou zelených, který není vůbec zatížen patnáctiletými zlozvyky naší politické reprezentace, má analytický mozek a i jistou politickou zkušenost z krátkodobého působení ve vládě pana Tošovského. Nová řešení vždy vyžadují rozbití starých stereotypů, k čemuž by mohl pan Bursík značně přispět. Už i proto, že je přirozeně bohatý a není zvyklý myslet převážně na svůj prospěch. Navíc umí jazyky a pohyboval se jako ekolog na evropské scéně, má tedy jistou zkušenost s širším kontextem, kterou by mohl přinést do České republiky.

Prostě patová situace, zapáté, vyžaduje vytříbenou diplomacii, a to je opak toho, čeho jsme byli v minulých týdnech svědky: Když Jan Masaryk zaučoval nedávno zemřelého českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla do tajů diplomacie, tak mu prý řekl: Hlavně neříkejte lidem nepříjemné věci. V Anglii neříkejte nikomu nic o Mnichovu. Angličané moc dobře vědí, co udělali. A říkat jim to by bylo stejné, jako když jste na záchodě a někdo na vás otevře dveře. Mnohem víc dokážete, když se budete stále usmívat a nikdy nebudete říkat ne, když to není naprosto nutné. Dá se přece říci uvidíme, možná a nakonec z toho může být ne, ale proč to říkat hned na počátku, tím se uzavíráte řadě meziřešení, která pro vás mohou být přijatelná. Aprávě o ta meziřešení nyní půjde v první řadě.

Předčasné volby by nebyly nejlepším řešením, protože by jen veřejně předvedly neschopnost našich politiků provádět praktickou politiku, tedy uzavírat kompromisy. Navíc, jak evropská politika dlouhodobě ukazuje: Každá strana bez výjimky, která je vyvolala, vždy volby prohrála.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .