Patricie Polanská: Válka ve žluto-oranžové
Byla válka stoletá, sedmiletá, čtyřicetiletá, válka růží, válka o lecjaké dědictví. Aktuálně je prý na spadnutí válka žluto-oranžová. Přes blízkost v barevném spektru se do sebe pustily kraje, ve kterých vládne sociální demokracie, a Radim Jančura, majitel známé flotily žlutých autobusů Student Agency. Chtěl nažlutit i některé regionální vlaky. Jenže kraje, jak už oznámily České dráhy, zůstaly věrné stávajícímu monopolnímu dopravci. (Jedinou drobounkou výjimku tvoří Karlovarský kraj, to jen pro pořádek.) A tentokrát to věru není krátkodobý flirt - nově se smlouvy podepisovaly na deset let.
Jančura - kromě protihejtmanské kampani na internetu - zvažuje nejrůznější žaloby, včetně stížnosti do Bruselu. Podle něj kraje protiprávně nevypsaly výběrová řízení. A přihrály tak Českým drahám odhadem 80 miliard korun do roku 2019. Pokud by na koleje byla připuštěna konkurence, mohlo to být podle šéfa Student Agency zhruba o dvacet miliard za deset až patnáct let méně. Kraje kontrují, že výběrová řízení vypisovat nemusely, a jak už oznámil šéf Asociace krajů a jihomoravský hejtman Michal Hašek, alespoň jeho kraj má v případě Jančurova napadení smlouvy s drahami připraven své právní zbraně. A nebude je váhat použít.
Připomeňme ještě, že v létě se do celého dlouhodobého sporu o regionální dopravu a o to, kdo jí zaplatí, vložila vláda. To když s kraji podepsala memorandum, že jim přispěje ročně zhruba 2,7 miliardami korun s příslušnou valorizací po dobu deseti let. To proto, že České dráhy už nechtěly dotovat osobní dopravu z výnosů té nákladní - došlo ostatně k rozdělení obou - a hrozilo drastické omezení spojů.
Kraje - a připusťme, že logiku to mělo - argumentovaly mimo jiné tím, že při rozpočtovém určení daní, ze kterého vyplývají jejich příjmy, se historicky nepočítalo s rozdělením Českých drah, ze kterého vyplynul deficit osobní dopravy. A ony teď nemají na to, aby hradily zhruba třímiliardovou ztrátu, kterou České dráhy pro provoz na regionálních tratích ročně vyčíslily.
Aktuálním důsledkem toho vše nicméně je, že jen pro příští rok to mají České dráhy v regionech za necelých osm miliard, z toho 2,7 miliardy proplatí stát. A na takovém polštářku si pohoví už zmíněných deset let.
A teď - co za to, že se cokoli, co se v následujících deseti letech na regionálních tratích stane, nebude moci prověřit konkurencí? Je zaručeno, že dráhy budou průběžně modernizovat vlaky i na těchto tratích? Nebo se jízda v nich stane záležitostí pro čím dál silnější žaludky? V jaké míře dráhy teď garantují rozsah dopravní obslužnosti? Alespoň na současné úrovni?
Nebo se za pár let dozvíme, že osobní regionální doprava je stejně ztrátová a pokud kraje - nebo stát - zase podstatně nepřihodí do bezedné kasičky jménem České dráhy, nehne se ani drezína? Prosadily si kraje sankce za nedodržování jízdních řádů? Budou mít teď od drah přesnější podklady o tom, za co skutečně platí? A jak to bude se zvyšováním jízdného? A tak dále a tak podobně.
Odpovědi na tyhle otázky by byly jistě velmi zajímavé. A nejen proto, že my a možná i Brusel má na krku žluto-oranžovou válku, v níž žlutá strana už dokázala, že se dá cestovat s jistým komfortem, na čas a za přijatelnou cenu. Byť v uvozovkách zatím "jen" na silnicích.
Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko
