Pavel Kroneisl

Máme sice velice ukecaného, tedy uštěkaného jezevčíka, ale žijeme na polosamotě a tak to moc nevadí. Hůř na tom byl kdysi náš bývalý kolega, rozhlasový zvukař Milan.

Před lety jsme trávili závěr roku u známých na Posudově u Lipenského jezera. Už od 30. prosince vydatně sněžilo. Na Nový rok jsme se probudili do sluncem zalitého dne.

Nedávno jsem poslouchal na této stanici kuchaře Petra Stupku, jak vzpomínal na legendární zmrzlinu v Kamenném Újezdu. Byla opravdu vynikající.

V jedné ze svých forbín v divadle ABC pánové Werich a Horníček kdysi rozjímali nad relativitou času. Došli k závěru, že čas je skutečně, tedy podle nich, pojem relativní.

Máme nový přírůstek v rodině. Je čtyřnohý, chlupatý, neposedný a jmenuje se Mio. Rodina naší dcery si jej pořídila dost krkolomnou cestou, řekl bych.

V poslední době stále častěji slýchám podle mě podivné slovní spojení „budeme se soustředit“. Používají ho hlavně sportovní trenéři, ekonomové a politici.

Šumavák to je velice zvláštní tvor. Už jeho zrození je něco mimořádného. Rodí se tak, že ho sluníčko vytáhne z pařezu a on hned začne na severní straně obrůstat mechem.

Před nedávnem jsem vyslechl rozhovor o vystoupení kapely. Moderátor se zpovídaného organizátora zeptal: „Má kapela stage?“ Ten slyšitelně zaskočen řekl: „Nooo, má pódium.“

Kdo z nás by jako dítě nechodil rád na pouť. Její církevní význam nám byl tenkrát dost jedno. Důležité byly atrakce – houpačky, kolotoče, autíčka a stánky se vším možným.

Vraceli jsme se kdysi z dovolené v pěkném, malém řeckém přímořském letovisku Parga. Mimochodem, tohle místo si zahrálo ve známé francouzské komedii Ukradli torzo Jupitera.