Pěnišník slaví 150. narozeniny
Nedá mi to, abych vás v těchto dnech neposlal do některého z našich parků, poohlédnout se po časně kvetoucích pěnišnících. Nebo, chcete-li, rododendronech, což je pro nás název asi bližší, třebaže cizí.
Už staří Řekové rododendrony znali - ale úplně jiné, než jsou ty naše, parkové. Slovem Rhododendron, doslova růžový strom, totiž antičtí Řekové označovali jihoevropský fenomén, bobkovnici, dnešní oleandr, Nerium oleander. Tak jedovatou dřevinu, že i jmelí na něm rostoucí je jedovaté. Karl von Linné si ovšem staré řecké jméno vypůjčil a přidělil je ve svém geniálním díle pěnišníkům. Ty za své české jméno vděčí bratrům Preslovým, kteří se po něm poohlédli v ruštině, kde sibiřský Rhododendron aureum nesl lidové jméno pijanišnik.
Pěnišník, na nějž chci upřít váš pohled, najdete jak pod jménem Rhododendron praecox, tak pod prostým kultivarovým jménem Praecox. Z toho vyplývá, že ve volné přírodě byste pěnišník časný, jak se mu po česku říká, nenašli. Letos je mu totiž právě 150 let. V roce 1855 jej vyšlechtil (nebo si jej jako spontánního křížence všiml) Isaac Davis ve školkách Ormskirk v Anglii. Od roku 1861 pak táhne vítězně světem. Udává se, že jeho rodiči byl neobyčejně odolný pěnišník dahurský (Rhododendron dauricum) a sikkimský pěnišník řasnatý, Rhododendron ciliatum. Je to nevysoký keř s přezimujícími listy a růžovými květy, který někdy překvapí tím, že rozkvétá i v zasněženém parku. Březnové kvetení není vzácností, ale jeho pravým měsícem je duben.
Až ho někde uvidíte, popřejte mu ke 150. narozeninám.
