Petr Holub: Rozpočet 2024 – portrét stárnoucí společnosti
Snaha vlády vrátit rovnováhu státnímu rozpočtu připomíná tragikomedii. Řekl to ekonom David Marek už potom, co ministr financí Zbyněk Stanjura odeslal do vlády podrobný návrh rozpočtu na rok 2024. Není důvod polemizovat se zkušeným odborníkem, který se veřejnými financemi zabývá desítky let. Přesto je možné vidět rozpočet také z té druhé, lepší strany.
Samozřejmě je užitečné poměřit rozpočtový návrh podle kritéria, jestli vrací veřejné finance z velkovýroby dluhů do standardního provozu, kdy se politik ani daňový poplatník nemusí bát věřitelů. Když to nedopadne dobře, pak je ovšem třeba zhodnotit, jestli pokus o sanaci rozpočtu aspoň využívá všechny dostupné nástroje.
Čtěte také
Návrh tedy říká, že výdaje rozpočtu napřesrok dosáhnou zhruba dvou bilionů a dvou set miliard korun, příjmy však budou o 250 miliard nižší. Proti letošnímu roku v tom není zásadní změna. Schodek, tedy rozdíl mezi výdaji a příjmy se letos očekává u hranice 300 miliard.
Vládní strany tedy složitě vyjednávaly o úsporném balíčku, měnily 63 zákonů, zvyšovaly daně, škrtaly dotace, výsledek však může jen těžko přesvědčit ty, kdo čekali skutečnou změnu.
Přesto existují argumenty, kterými se vláda může bránit. V rozpočtu tedy nebylo možné jen tak šetřit, když chtěl kabinet Petra Fialy konečně splnit letitý závazek, podle kterého Česko vydá za zbrojení dvě procenta svého HDP. To ovšem znamená přidat na armádu 40 miliard korun.
Solidní rozpočet
Čtěte také
Zároveň zákon vládě předepisuje valorizovat penze. To je hlavní důvod, proč se výdaje v sociální oblasti napřesrok zvýší o 28 miliard. Dalších 25 miliard bude nutné vyčlenit navíc na úhradu úroků za státní dluh.
Jinými slovy, vláda šetří, jak je vidět například na výdajích pro zaměstnance státu, když na většině úřadů se platy nezvyšují, ovšem z druhé ruky zase musí peníze rozdávat.
Obecně lze situaci přiblížit tím, že hospodaření státního rozpočtu má dlouhodobě zavedená pravidla, která odrážejí postoj zdejších občanů ke svému státu. Od roku 2018, kdy se začala rovnováha rozpočtu hroutit, vyrostly neuvěřitelně rychle výdaje na bezpečnost. Tím se v první řadě myslí sociální zajištění a zdravotní péče, vedle toho obrana, policie, justice. Zároveň se hodně utratilo za neefektivní investice, hlavně do dopravy.
Čtěte také
Náklady tak rostly rychleji, než finanční úřady dokázaly vybrat na daních a stát si musel víc půjčovat. Ani rozpočet pro rok 2024 na tomto základním nastavení nic nemění, a proto také není možné srazit schodek ze dne na den, a zřejmě ani za deset let. Jsme společnost, která má nejlepší roky za sebou, produktivita klesá a zároveň se musíme chránit před nepříznivými podmínkami vnějšího světa.
Pokud tímto způsobem rozumíme své situaci, tak vláda dělá, co může. Navíc se skládá z pěti stran, které sledují zájem pouze svých voličů. Těžko potom čekat, že se z komplikovaných jednání o úsporném balíčku vynoří nějaké poselství nebo výzva, které by dokázaly změnit současný pesimismus a otevřít nové perspektivy, o kterých jsme si mysleli, že je máme, ještě docela nedávno. Ovšem na něčem takovém se pět koaličních stran shodnout nemůže.
Navržená záchrana rozpočtu, tedy úsporný balíček, proto spočívá jen v dílčích krocích, jakými jsou například úspora devíti miliard na nepedagogickém personálu regionálních škol, omezení podpory obnovitelným zdrojům energie, jejíž náklady ovšem namísto státu převezmou spotřebitelé, omezení slev jízdného ve veřejné dopravě, případně zvýšení daní podnikům a živnostníkům. Na současném rozpočtu je přitom dobře vidět, jak ušetřené peníze okamžitě spolknou rostoucí výdaje v obvyklých sociálně-bezpečnostních položkách.
Jinými slovy: za těchto podmínek předložilo ministerstvo financí solidní rozpočet na rok 2024. Kromě mírného zlepšení stavu veřejných financí může posloužit jako dobrá ilustrace stavu společnosti. Není sporu, že to opravdu připomíná tragikomedii.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
