Podívejte se na sirotky ve ztichlé krajině
Pokud nám bude příroda tak nakloněná jako dosud, mohu vás vyzvat k nedělní procházce za humna, aniž by vám nateklo či nasněžilo za krk. Z centra Prahy to za ta humna bude sice dál než třeba z Brtničky, ale bude-li sluníčko svítit pěkně ze šikma jako v říjnu a zem bude suchá, vyražte do strnišť.
Jen líný sedlák neoře na sv. Řehoře a nepodmítá div ne za kosou, ale přesto se ještě někde nějaké strniště najde - a na něm sirotky. Pozor, nejde o gramatický překlep. Na strništi nebudou sirotci, ale opravdu sirotky. Slováci by řekli sirôtky. Osiřelé bylinky, tak se našim předkům jevily, když procházeli sklizenými, prázdnými poli, zdánlivě bez života. "Zůstaly tam samy, jako ti sirotečkové," napsal více než před padesáti lety pan profesor Václav Machek. I polsky se jmenují sierotki, ukrajinsky syritky, u jižních Slovanů sirotica. Po botanicku Viola tricolor a Viola arvensis. Polní macešky by se řeklo. Přechod od sirotka či sirotky k maceše nebo macešce pan profesor Machek vysvětloval podvědomým skokem mezi protiklady. Rozhodně za tím není žádná pověst nebo legenda...
Rozdíly mezi oběma polními maceškami jsou pro laika dosti nepatrné, ale jsou: violka či maceška rolní má např. horní korunní lístky kratší nebo stejně dlouhé jako horní kališní lístky, violka trojbarevná je má delší - při pohledu zezadu. Květy violky rolní jsou menší než violky trojbarvé. Jsou ploše rozevřené, u violky rolní zpravidla světle žluté, na dolním korunním lístku je sytě žlutá skvrna, ale mohou tam být i modrofialové skvrny. Violka trojbarevná se drží svého jména, a bělavou, žlutou i modrofialovou barvu v květu najdete vždycky. Violka rolní je jednoletá, violka trojbarevná může být i krátce vytrvalá - ale to při podzimní procházce v poli za humny nezjistíte. Jen se k nim skloňte a oceňte jejich skromnost.
