Podnikne Izrael vojenský úder na jaderná zařízení v Íránu?
O Íránu se letos nepřestalo hovořit v souvislosti s jeho úsilím o získání jaderné zbraně. V posledních dnech se navíc dostal na přední stránky novin kvůli ostrým výrokům svého prezidenta na adresu Izraele. Naposledy nepřátelství obou zemí upoutalo média v neděli, kdy britský list Sunday Times přinesl zprávu podloženou nejmenovanými izraelskými vojenskými zdroji, podle kterých Izrael chystá útok na íránská jaderná zařízení.
Premiér Ariel Šaron údajně nařídil armádě, aby byla připravena úder uskutečnit na konci března, pokud se mezinárodnímu společenství do té doby nepodaří Teherán přesvědčit k zastavení jaderného programu. Koncem března má ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej předložit další zprávu o spolupráci s Teheránem. Podle izraelských bezpečnostních představitelů citovaných v Sunday Times považuje Izrael konec března za okamžik, kdy Írán dosáhne takového pokroku při obohacování uranu, že bude schopen vyrobit jadernou zbraň nejpozději do čtyř let. Sunday Times zároveň připomíná nedávná slova premiéra Šarona, že Izrael se s jaderným Íránem nikdy nesmíří, že disponuje možnostmi, jak mu v získání jaderné zbraně zabránit, a že se na tuto možnost připravuje. Izraelské zdroje britskému listu potvrdily, že speciální jednotky jsou od minulého týdne ve stavu nejvyšší připravenosti k vojenské operaci.
Podle zpravodajských informací Izraelců Írán obohacuje uran v několika menších utajených zařízeních, o kterých Mezinárodní agentura pro atomovou energii neví. Důvodem, proč vývoj není soustředěn v jediné laboratoři, je zřejmě právě obava Teheránu z leteckého úderu, jaký v roce 1981 Izrael provedl na jaderný reaktor v iráckém Osiraku. Pokud Izrael útok na roztroušené íránské továrny provede, použije letecké i pozemní síly, cituje Sunday Times své izraelské vojenské informátory. Má k podobným účelům speciální brigádu i letku bombardérů s dlouhým doletem, které dokážou na Írán udeřit a vrátit se do Izraele bez nutnosti doplnit palivo. Pokud by bylo nezbytné vojenský úder uskutečnit, musel by být podle izraelského nejmenovaného zdroje stoprocentně úspěšný. Podobal by se prý operaci, při které bylo za šestidenní války v roce 1967 během tří hodin zcela zničeno letectvo Egypta.
Konec března je pro případný úder údajně nejzazší datum také kvůli neustále se zvyšujícím vojenským schopnostem Íránu. V říjnu Teherán za pomoci Ruska vypustil svůj první zpravodajský satelit a minulý týden s Moskvou podepsal smlouvu na dodávku systému, který dokáže ve vzduchu ničit řízené střely a bomby naváděné laserem.
Izraelská vláda záměr podniknout vojenskou operaci v Íránu hned v neděli popřela, ale nijak zvlášť rozhořčené její odmítnutí nebylo. Židovský stát je terčem nejhlubší nenávisti íránských fundamentalistů a prezident Muhammad Ahmadínežád se tím nijak netají. Jen v posledních dnech prohlásil, že by měl Izrael být vymazán z mapy, popřel holokaust, vyzval ke zničení židovského státu a doporučil světu, aby jej přemístil z Blízkého východu do Evropy. Izrael by byl nepochybně prvořadým cílem případného jaderného útoku Teheránu. Varování náčelníka izraelského hlavního štábu Dana Chaluce, že íránský jaderný program ohrožuje samotnou existenci Izraele, není vůbec přehnané.
Napětí mezi Izraelem a Íránem vzrostlo zejména minulý týden po výzvě Ahmadínežáda ke zničení židovského státu. Pravděpodobný budoucí vůdce pravicové strany Likud Binjamin Netanjahu na ně reagoval prohlášením, že pokud Likud vyhraje březnové volby, Izrael okamžitě íránská jaderná zařízení zničí, a vytkl premiéru Šaronovi, že v zápalu předvolebního boje íránskou kauzu zanedbal. Írán odpověděl, že pokud k izraelskému útoku dojde, židovský stát za to zaplatí obrovskou cenu.
Rozhodnutí bombardovat Írán není pro Izrael vůbec jednoduché. Teherán vlastní střely středního doletu Šiháb-3 s dosahem až 1.500 kilometrů, ke kterým mu dopomohla Severní Korea. Letos v březnu také přiznal ukrajinský generální prokurátor Svjatoslav Piskun, že Ukrajina v roce 2001 prodala Íránu 12 řízených střel s plochou dráhou letu X-55, které mají dolet dokonce 3.000 kilometrů a mohou nést jadernou hlavici.
Je jisté, že Izrael považuje útok na íránské továrny až za poslední možnost. Kromě toho, že by se vystavil íránské odvetě, by také nepochybně ztratil mezinárodní sympatie, které si získal letošním odsunem z pásma Gazy, a byl by obviněn z terorismu jako vždy, když brání svou bezpečnost. Úder na jaderný reaktor v Iráku v roce 1981 rovněž vyvolal bouřlivou mezinárodní kritiku, ale možná zachránil Izrael před vyhlazením a svět před jadernou katastrofou. Izraelští politikové dodnes říkají, že zničení Osiraku poskytlo Izraeli dvacet let míru. Dnes vláda zdůrazňuje, že řešení íránského problému zatím ponechává na světové diplomacii. Jak ale uvedl ředitel oddělení diplomatické politiky na ministerstvu obrany Amos Gilad, "nikdo neví, co se stane v budoucnu".
