Pohyb za prací
Evropská unie již má svůj poziční dokument k volnému pohybu osob a my prý máme hodně dotazů. Některé státy EU se bojí, abychom u nich nezačali masově uklízet či ošetřovat jejich nemocné, nám se zas nechce být hned zkraje Evropany druhé jakosti. Diskuse může být docela ostrá, ale vlastně proč ne?
Když už je řeč o práci - debata o právu volně za prací cestovat je daleko příjemnější než jiná diskuse, kterou včera v Ženevě ohlásili afričtí obhájci lidských práv. Ti dávají k úvaze, aby se hovořilo také o problému nedobrovolného cestování za prací. To od 17. do 19. století organizovaly například Francie, Británie, Portugalsko a Spojené státy. Afričtí aktivisté mají na mysli obchod s otroky, za který míní po bývalých koloniálních mocnostech žádat odškodnění. Prvním krokem by podle nich mělo být uznání hrůz, kterých se otrokářské státy dopouštěly při převážení miliónů Afričanů na práci v Americe. Pak by pak mělo dojít na odškodnění, jež prý nemusí spočívat v přímých platbách, ale třeba v rozvojové pomoci, pokud by se tato obešla bez podmínek, kterými jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka zvyklí podmiňovat finanční půjčky.
Tento námět míní Afričané v září prosadit na Světové konferenci OSN proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a nesnášenlivosti. Z diplomatických kruhů proniklo, že bývalé otrokářské země jsou připraveny uznat velké chyby minulosti pouze verbálně, odškodnění mají za nemožné. Proč ale? Jako země, která se na obchodování s otroky nepodílela, Afričany jistě s gustem podpoříme. Jen ať se Francouzi, Britové a Američané také vyrovnají s minulostí, když to ze dne na den chtějí po nás.
