Politici versus veřejná kontrola

Politici totiž množstvím změn při schvalování zákonu o střetu zájmů, který platí od 1.lena letošního roku, obrátily jeho smysl v pravý opak. Místo aby mohli být snadněji kontrolovatelní, nebo jak se teď říká transparentní, v příštích letech se tyto údaje nesmí objevovat v médiích, i když přístupná budou.

Ve staré Evropě je tomu ale přesně opačně a k tomu měl zákon sloužit. Než nějaký muž a žena vstupuje do politiky, musí vykázat jaký má majetek a peníze nejen on, ale i jeho rodina či jinak blízké okolí, tedy například družka, aby bylo zřetelně doložitelné, že na politice dotyčný člověk nezbohatl. Politika je chápána jako služba občanům, ale protože do ní jdou často i lidé sobečtí či jinak deformovaní, je třeba zajistit dokonalý systém kontroly, aby své postavení nemohli zneužívat. Platí tam přesvědčení, že teprve pak mohou řádně pracovat a nepodléhají žádným svodům.

U nás je tomu teď tak, že za zveřejnění údajů o příjmu a darech, které dotyčný politik dostal, hrozí médiím až stotisícová pokuta. Ke změně prý došlo na upozornění Úřadu na ochranu osobních údajů, na což upozornil předseda mandátového a imunitního výboru Miroslav Kala ze sociální demokracie. To je sice obecně pravda, ale taková ustanovení se týkají jen občanů a ne politiků: to je cena, kterou za výkon moci politik musí zaplatit. A právě na tomto případě lze nejmarkantněji ukázat vládnoucí nenormalitu v české a moravské kotlině. Ve starých demokraciích nevládnou lidé, ale zákony, tedy jejich duch. A duch tohoto zákona je od počátku zřejmý: má sloužit hlubší a dokonalejší kontrole politiků. U nás zákon slouží mocným a duch je znásilněn.

Zcela bez kontroly podle takto pozměněného zákona zůstane to, co si politici přivydělali v roce 2006. Povinnost zveřejnění příjmů totiž podle nového zákona mají politici až do června roku 2008, a to jen za předchozí rok, tedy rok 2007. Na zveřejnění příjmů za rok 2006 neexistuje platný předpis.

Autorem zákona je exministr spravedlnosti Pavel Němec, který v červnu odešel z politiky a nese za tyto změny spolu s poslanci plnou odpovědnost. Poslankyně Eva Dundáčková z ODS, říká, že poslanci na rok 2006 prostě zapomněli. O nápravě nehovoří a ani zřejmě necítí potřebu.

Podle Mladé fronty Dnes zapomněli poslanci ještě na jednu podstatnou skutečnost, a sice stará daňová přiznání, která mají sloužit k tomu, aby si občané mohli srovnávat majetek a příjmy politiků za celou dobu jejich působení v politice, budou podle nového zákona uložená v archivu a přístup k nim se značně stíží.

Místo abychom se k praktikám staré Evropy přibližovali, pomalu a nenápadně se vracíme zpět. Dokozoval to i proces, který probíhal minulý týden ve středu u Městského soudu v Praze, kde exministr Jiří Paroubek žádal na deníku Mladá fronta Dnes omluvu za to, že ho tento list činil zodpovědným za ohrožení nezávislosti České televize tím, že způsobil zrušení publicistického pořadu pánů Čermáka a Šímy Bez obalu. U soudu se ale dle Práva ukázalo, že bývalý šéf úřadu vlády Ivan Přikryl si generálnímu řediteli České televize stěžoval písemně, protože se na úřadu vlády domnívali, že je dotčen post předsedy vlády a dokonce kvůli tomu generálnímu řediteli Janečkovi volal. Ředitel sice uvádí jako důvody pro zrušení jiné skutečnosti, ale i z těchto sdělení je zřejmé, že premiér je přímo zodpovědný za výkony šéfa svého úřadu a už samo o sobě je divné, proč by nemohl být dotčen post předsedy vlády, když jde o veřejnou funkci. Ve staré Evropě bývá zvykem, že politici se s médii v takovýchto věcech zásadně nesoudí, protože uznávají média jako čtvrtou mocnost, která plní v současné demokracii tři základní funkce: informují, moc výkonnou, ústavodárnou a soudní kontrolují a občany baví.

Další průběh soudu v březnu, v němž jde i o právo na satiru a ničím neomezený vlastní názor v komentáři, a osud zákona o střetu zájmu, ukáže dost zřetelně, jestli se ke staré Evropě přibližujeme, nebo jestli zůstaneme v meziprostoru mezi totalitou a demokracií.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .