Politická nedospělost klíčových hráčů G-20
Lze srovnávat českou politiku se schůzkou skupiny G-20 v Londýně? Zdá se to navýsost odvážné, ne-li přímo přidrzlé. U nás totiž vře jen voda v malém českém rybníce a hazarduje se nanejvýš s nervy českých voličů. V Londýně naproti tomu jde o světovou ekonomiku. Londýnský debakl by téměř jistě postihl i nás - zatímco opačný proces je vyloučen.
Co je ale stejné v obou případech, je recept na úspěch. Je prostý: naslouchat těm druhým, nevidět v nich výhradně nepřítele, který musí být zničen, a být ochoten k ústupkům, které vyváží prosazení alespoň některých důležitých vlastních zájmů.
Je to kupodivu právě Česko, které v minulých dnech demonstrovalo, že to jde - byť, pravda, není jisté, co ještě vykvete z dnešního premiérova tvrzení, že nic není definitivní, a z postranních kliček, myšek a kulišárniček, které přirozeně nadále pokračují.
Štafetu politické nedospělosti však jakoby převzali někteří klíčoví hráči G-20. Prezident Sarkozy volá, že musí být po jeho, jinak nepodepíše závěrečný dokument. Čína si užívá výhod obří ekonomiky - ale rozumné ústupky, které se od ní žádají, plačtivě odmítá s poukazem na to, že má možnosti a starosti rozvojové země.
Většina klubu G-20 hledí spatra na Ameriku, kritizuje její ekonomická opatření a se špatně utajovanou škodolibostí pozoruje svízele tohoto letitého propagátora funkčnosti volného trhu. Přitom nerozjede-li se americká ekonomika, kam půjde ekonomika světová? Do pekel. A překládat by se to mělo přesně tak drsně, jak to vyznělo v převodu Topolánkova štrasburského tlumočníka.
