Portrét předsedy palestinské vlády
Úřad předsedy palestinské vlády Mahmúda Abbáse, na Blízkém východě známého spíš pod palestinskou přezdívkou Abú Mázin, se v ničem nepodobá opevněnému kasárenskému objektu Mukaty v Ramalláhu, který je sídlem předáka Jásira Arafata. Na chodbách nepostávají ozbrojení strážci a v předpokoji nečekají davy návštěvníků. Abú Mázin je skromný a neokázalý muž, který však dokázal v poměrně krátké době přinejmenším na čas přerušit bludný kruh násilí a odvety a obnovit jednání s Izraelem.
Mahmúd Abbás se narodil v roce 1935 v Safedu na území tehdejší Palestiny pod britským mandátem. Po vyhlášení Státu Izrael a propuknutí první izraelsko-arabské války v roce 1948 uprchl s rodiči do Sýrie. Vystudoval práva v Damašku a získal doktorát z historie na Fakultě orientalistiky v Moskvě. Tématem jeho doktorské práce byly údajné tajné styky sionistů s nacisty. Tato disertace mu vysloužila pověst obhájce holokaustu, který obviňuje Židy z kolaborace a zpochybňuje počet židovských obětí za druhé světové války.
Abbás dnes tato obvinění popírá a tvrdí, že šlo o dezinterpretaci. V nedávném interview pro izraelský deník Ha-arec dokonce prohlásil, že holokaust byl strašlivým a neodpustitelným zločinem proti židovskému národu i lidskosti a žádný člověk jej nemůže schvalovat.
Abú Mázin byl spolu s Arafatem zakládajícím členem hnutí Fatah a následoval palestinského vůdce do exilu v Jordánsku, Libanonu i Tunisku. Po roce 1968 byl už členem nejvyšších orgánů palestinského odboje, zejména Organizace pro osvobození Palestiny. V roce 1996 byl zvolen jejím generálním tajemníkem, a stal se tak oficiálním zástupcem Jásira Arafata, a patrně i jeho budoucím nástupcem, jak se domnívá řada Palestinců i Izraelců.
Abbás je považován za jednoho z nejumírněnějších palestinských politiků a zdrženlivého státníka, který hledá především mírové řešení blízkovýchodního konfliktu. Byl odjakživa zastáncem jednání, a nikoli ozbrojeného boje, a řadu rozhovorů od sedmdesátých let osobně zorganizoval. Stál také u zrodu dohod z norského Osla v roce 1993.
Přestože po svém jmenování do premiérské funkce na jaře tohoto roku svedl a dodnes svádí tvrdý boj o rozsah vlastních pravomocí s Arafatem, nepřestává ho obdivovat jako symbol palestinského boje za nezávislost. Arafat je podle něj demokraticky zvoleným vůdcem Palestinců a neměl by být v izolaci. Abú Mázin také odmítá nátlak Izraele a Spojených států na mezinárodní společenství, aby Arafata ignorovalo.
Mezinárodní mírový plán, zvaný cestovní mapa, pro něj představuje "historickou příležitost vrátit se k normálnosti", jak se vyjádřil. Přestože v řadě sporných otázek, jako je návrat palestinských uprchlíků nebo status Jeruzaléma, zaujímá zásadní postoj, soudí, že když nemůže hlavou prorazit zeď, je lepší ji obejít. Jinými slovy - nejdřív uzavřít rámcovou dohodu, a teprve časem se k sporným bodům vrátit a řešit je. To je přístup, který Arafat nikdy nevolil.
Je jedním z mála palestinských politiků, kteří uznávají existenci Státu Izrael - konkrétně v rozsahu před Šestidenní válkou v roce 1967 -, a tvrdí, že Palestinci nechtějí Izrael zničit. Je odhodlán bojovat proti terorismu a po vleklých a obtížných jednáních se mu skutečně podařilo dosáhnout příměří s hlavními teroristickými organizacemi Hamas, Islámský džihád a Fatah, třebaže je křehké a má zatím trvat pouhé tři měsíce.
Vždycky odmítal intifádu jako prostředek k dosažení palestinské nezávislosti a ani v době, kdy se povstání těšilo široké podpoře Palestinců, se nebál vyzývat k jeho ukončení. Netají se názorem, že intifáda nesmírně poškodila palestinskou kauzu jako takovou. Zároveň však odmítá izraelské tvrzení, že za neúspěch izraelsko-palestinských jednání v roce 2000 v Camp Davidu může Arafat, když nepřijal izraelské návrhy, a místo toho rozpoutal povstání.
"Konflikt, který probíhá tolik let, nelze ukončit během dvaceti dnů," řekl Abbás listu Ha-arec. "Kdyby jednání ještě nějaký čas pokračovala, byla by v dohodu vyústila."
Přestože postrádá charisma lidového vůdce, patří k nejváženějším palestinským předákům. Je vstřícný a bez zábran komunikuje s Arielem Šaronem, s kterým dokonce koordinuje oficiální prohlášení. Izraelská média, a dokonce i Úřad vlády začínají v posledních dnech ztrácet obvyklý skepticismus, pokud jde o budoucnost jednání, a všeobecně oceňují Abbásovu upřímnou snahu situaci řešit.
Někteří střízlivější komentátoři však varují, že i vstřícné projevy typu, jaký Abú Mázin pronesl před dvěma dny po další schůzce s Šaronem, už z palestinské strany zazněly a obě strany už v minulosti udělaly podobné ústupky, o jaké se snaží dnes. K tomu, aby se mírový proces plně rozběhl, bude ještě třeba hodně úsilí a vzájemné důvěry. Přesto je Abú Mázin tou nejpravděpodobnější palestinskou osobností, které by se to mohlo podařit, a proto se těší nebývalé přízni jak Izraele, tak Spojených států, hlavního strůjce cestovní mapy. Ačkoli je ještě velmi předčasné tvrdit, že mírový proces byl plně obnoven, udělaly obě strany v několika posledních týdnech větší množství pozitivních kroků a ústupků než za celé tři předchozí roky. A to je zásluha i Abú Mázina.
