Poslanci si nadále budou moci beztrestně dělat co chtějí
"Na konci volebního období budou stát před Poslaneckou sněmovnou a před senátem řady příslušníků policie a jak poslanci a senátoři vyjdou ze sněmovny a ze senátu, neb jim skončil mandát, tak jim budou nasazovat klepeta" hřímal v Dolní komoře parlamentu komunistický poslanec Karel Vymětal. Hájil tím výsadu, kterou se může chlubit v civilizovaném světě málokdo. Jde o doživotní imunitu poslanců, senátorů a soudců.
Zjednodušeně řečeno, pokud například poslanci a senátoři spáchají v době výkonu funkce nějaký trestný čin a nebudou na základě rozhodnutí parlamentu vydání k trestnímu stíhání, nebudou moci být za tento čin stíháni ani po vypršení jejich mandátu. Proto může být poslanecké či senátorské křeslo lákadlem pro lidi, kteří se pohybují na hraně či dokonce za hranou zákonů. Až na ojedinělé výjimky totiž nebývá obvyklé, aby poslanci a senátoři byli vydáváni do rukou policie.
Poslancům a senátorům zároveň náramně vyhovuje další pasáž týkající se imunity. V ústavě se mimo jiné praví. Cituji. "Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak" konec citátu. V praxi se to projevuje například tím, že když policie přistihne poslance nebo senátora při dopravním přestupku nebo za volantem po požití alkoholu, je na něj krátká. Málokdy se stane, aby se příslušná osoba nevytasila s imunitou. Kvůli ní pak nemůže být na místě pokutována ani jí nemůže být zadržen řidičský průkaz. Maximálně je celá záležitost nahlášena příslušné komoře a ta pak vyřeší poklesek zákonodárce mírnou pokutou nebo pokáráním.
Rozhodně je to lepší než přijít o řidičský průkaz na několik měsíců. Zkrátka poslanci a senátoři jsou rádi hýčkáni imunitou. Proto si dělají z voličů legraci a hrají s nimi nekonečnou hru. Pod vlivem veřejného mínění na oko souhlasí s tvrzením, že rozsah jejich imunity je nepřijatelný. Když se ve sněmovně objeví návrh na její omezení, dělají všechno proto, aby nebyl přijat. Jejich cynismus jde tak daleko, že si neodpustí srdceryvné výlevy. Tak jak je předvedl už zmiňovaný komunista Vymětal. Nebo se voličům vysmívají obzvlášť otrlým způsobem.
Ten naposled předvedla poslankyně za ODS Dundáčková. Ta se nechala slyšet, že jde o populismus a o nepochopení imunity. Myslí tím de facto jedinou změnu v oblasti imunitu ústavních činitelů od vzniku české ústavy. Jde o možnost poslance či senátora při spáchání přestupku rozhodnout se, zda se nechají potrestat například policií nebo naopak parlamentem. Tuto možnost běžný občan nemá, stejně jako v případě spáchání trestného činu nerozhodují jeho spolupracovníci o tom, zda ho vydat ke stíhání či nikoli. Vše tedy nasvědčuje tomu, že výtky veřejnosti vůči rozsahu imunity nepochopila spíše poslankyně Dundáčková.
Naopak, někteří její kolegové situaci pochopili až moc dobře. Proto tvrdí, že s výhradami vůči imunitě se ztotožňují. Podle předloženého návrhu novely však zároveň dodávají, že jde buď o návrh málo propracovaný, nebo že má naopak až příliš široký záběr. Zkrátka, vždy najdou nějakou výmluvu, proč pro omezení imunity nemohou zvednout ruku, byť by strašně chtěli.
Cynická a nekonečná hra tak může pokračovat. Škoda, že na ni přistoupila drtivá většina voličů. Kdyby například vznikla petiční iniciativa směřující k omezení imunity poslanců a senátorů a kdyby voliči dávali soustavně najevo, že nedají hlas stranám, jejíž poslanci brání omezení imunity, pak by možná došlo k nějakému zásadnějšímu obratu. Ten se delší dobu nedá čekat.
Protože je imunita součástí ústavy, patrně se o ní nebude hovořit dříve než v roce 2005. Do té doby se má změnami ústavy zabývat speciální komise. A protože rok 2005 by měl být rokem předvolebním, lze těžko očekávat, že se parlament shodne na nějakých zásadních ústavních změnách, kterými by poškodil sám sebe. Takže policie s klepety před budovami obou komor parlamentu postávat nebude.
Měly by před nimi naopak postávat davy voličů a nutit poslance a senátory, aby sestoupili na pevnou zem. Tak jak ve většině civilizovaných zemích, kde o doživotní imunitě nikdy ani neuvažovali Natož aby ji měli v ústavě. Navíc by poslanci měli začít přemýšlet o tom, zda skutečně žijeme v právním státě. Pokud mají obavu, že mohou být neodůvodněně zatýkání a vězněni, pak by neměla být v pořádku práce policie a justice. Co si o tom má myslet občan, který není chráněn imunitou?
