Postní doba
Popeleční středou vstoupili tento týden křesťané západní církve do období postu, kdy se připravují na největší svátky - Velikonoce. Pravoslavným křesťanům začne půst až v pondělí 10. března, neboť Velikonoce letos oslaví o měsíc později než katolíci a protestanti. Důvodem je pravidlo nicejského sněmu ze 4. století, podle kterého se Kristovo vzkříšení smí slavit až po židovském svátku Pesach. Ten se letos časově překrývá s Velikonocemi západní církve. Západní církev toto pravidlo nicejského koncilu od 17. století nedodržuje.
Ve všech náboženských systémech najdeme období, kdy se má člověk oddálit od věcí vnějšího světa, usebrat se a obracet k Bohu. Ta se střídají s obdobími slavení, radosti, někdy až nevázanosti. Naši předkové měli pro toto střídání velký smysl, a je škoda, že my ho objevujeme jen jako folklór. Krásně to vidíme právě na masopustu, který vystřídal Vánoce, pak následuje doba postní a Velikonoce. Dnešní člověk si půst spojuje téměř výhradně s omezováním jídla. Jak ale potvrzuje teoložka Ivana Noble, pro přípravu na největší křesťanské svátky by to bylo málo.
"Odpírání si věcí v postní době je pouze jedna strana postu. Kdybychom se podívali na postní tradici tak, jak je zobrazována třeba ve Starém zákoně, tak bychom se dostali blíž k proměně, k tomu že by to měla být doba, kdy člověk rozvazuje svá jha, jak by řekl starý biblický jazyk, měla by to být doba, kdy si klade otázky nad svým životem. Zkoumá vztahy k druhým lidem, hledá, jestli v nich nepanuje nějaká nespravedlnost, jestli ty vztahy jsou pokojné. A myslím si, že to je takový základní klíč v postní době. Z tohoto úhlu pohledu pak odříkání si buď alkoholu, masa nebo sladkostí, může dávat hlubší smysl. Ale nemělo by to být vyjádřením toho, že to je doba, kdy na sebe budeme chvilku zlí, abychom pak na sebe mohli být hodní, protože to by se člověk točil stále pouze kolem svého vlastního obrazu. A vztah k Bohu a k druhým lidem by se mu do schématu vůbec nemusel vejít."
Na popeleční středu katolický kněz udílí věřícím tzv. popelec. Požehnaným popelem kreslí na čelo každého člověka znamení kříže a vyzývá k obrácení. To mimo jiné také znamená, aby dal člověk v sobě prostor skutečnému vztahu s Bohem.
Ivana Noble: "Často máme představy o druhých lidech, sami o sobě, ale i představu o Bohu, o tom, jak Bůh působí ve světě, v našem životě. Postní doba by pro nás mohla být příležitostí, kdy trochu odstoupíme stranou, a kdy dovolíme druhým lidem, aby byly sami sebou, kdy dovolíme Bohu aby byl jiný, než jej obvykle známe a kdy dovolíme i sami sobě, abychom mohli spočinout, abychom mohli naslouchat, spíš než věci dělat nebo násilím nutit do té podoby, kterou jsme jim předem dali. Představa Boha není před tímto násilím uchráněná.
Dávání prostoru je takové ústřední téma osvobozování, osvobozování vztahů, a to není vždycky něco, co můžeme dělat aktivně. Tato cesta ke svobodě zahrnuje taky to, že někdy necháme věci být, že je necháme spočinout, že je necháme promlouvat a vezmeme na sebe tu pasivnější roli naslouchání.
Tato doba nechání věcí být je také dobou přípravy na Velikonoce, protože někdy, když necháme vztahy a věci být, tak mohou sestoupit do větší hloubky a v té hloubce pak můžeme znovu zakusit, co může znamenat Kristova smrt a Kristovo vzkříšení v našich životech i v našich vztazích.
