Potíže paní Merkelové v CDU
Před několika týdny obdržel výkonný šéf unionistické frakce v Bundestagu Norbert Röttgen prestižní cenu za nejlepší politický projev minulého roku. Pronesl ho v říjnu právě v Bundestagu, tedy německém parlamentu, ku příležitosti rozbíhající se finanční krize. Mluvil hlavně o roli státu, finančního trhu a veřejných statcích. Byla to jistě dobrá řeč, ale analytici hned dodávali, že takovou pozornost nevzbudila jen kvůli jasné struktuře, ale že na jejím pozadí se nejjasněji ukazovaly deficity současné kancléřky Angely Merkelové.
Je to totiž právě Angela Merkelová, která nejspíš díky vládě ve velké koalici nemůže už touhu svých spolustraníků po jisté a zřetelné platformě nijak naplnit. Pan Röttgen svým přesným vyjadřováním, nebo jak Němci říkají pořádkem v myšlení, se tak najednou od paní kancléřky začíná zřetelně odlišovat a stává se novou vycházející hvězdou CDU, i když zároveň patří mezi nejbližší spolupracovníky paní kancléřky, protože organizuje parlamentní frakci unionistů.
V posledních měsících zaujal ale politiky i svými konkrétními kroky: pustil se totiž do boje s ministerskými předsedy jednotlivých spolkových zemí i s ministry spolkové vlády, tedy s těmi, kteří chtějí dál jako v minulosti nerušeně vládnout.
Spor se rozhořel kolem takzvaných jobcenter, jak se dříve říkalo pracovním úřadů. Podle nálezu ústavního soudu se tato centra měla nově přeorganizovat a touto agendou se na přání kancléřky paní Merkelové zabýval ministerský předseda ze Severního Porýní - Vestfálska Jürgen Rüttgers. Všechny spolkové země s tímto návrhem souhlasily, jenže pan Röttgen a celá unionistická frakce se postavila proti. Odůvodnění bylo prosté: Koncept se zabývá jen technikáliemi, ale chybí mu obsah.
Jenže, jak známo, za každým takovým konfliktem se skrývá nějaký mocenský boj. Ministerští předsedové si chtějí zanechat svůj doposud velký vliv na celoněmeckou, tedy spolkovou politiku. Kancléřka zase chce, aby jí nikdo do její politiky nezasahoval, jenže se najednou s velkou naléhavostí vynořila otázka: Kolik podobných závěrů, o nichž se rozhoduje mimo parlament a které jdou někdy i proti přesvědčení poslanců, tito lidé unesou?
Vlastně jde o první veřejný vzdor proti politice paní kancléřky Angely Merkelové, která založila vládu velké koalice jen na uzavírání kompromisů. Jenže volby jsou za dveřmi, velká koalice by se neměla opakovat a strany se snaží zřetelněji profilovat. Pan Röttgen to říká velice zřetelně: Politika Spolkové republiky Německo se nebude dělat v Düssedldorfu či ve Wiesbadenu, ale v bundestagu. Naopak zemští ministerští předsedové tvrdí, že není možné, aby se frakce postavila proti dohodě, kterou oni uzavřeli s paní kancléřkou, jako se to stalo právě v případě tzv. jobcenter. Pan Röttgen ale stál za svým a ministerským předsedům připomněl, že poslanci měli k jejich návrhu připomínky od samého počátku. Když se ukázalo, že konflikt je skutečně vážný, šéf kancléřina úřadu Thomas de Maiziére vytáhl připravený kompromisní návrh zákona, který by pravomoci ke zřízení nových zprostředkovatelen práce předal na zemskou úroveň.
Nikdo tedy nevyhrál, ale pan Röttgen nečekanou situaci vyřešil tím, že řekl, aby návrh šéfa kanceláře Angely Merkelové se stal součástí volebního programu strany. Dle znalců v Berlíně to vypadá tak, že jeho návrh bude akceptován. Díky tomuto kroku se zdá, že pan Röttgen tuto bitvu nakonec přece vyhrál a pozice jeho i poslanecké frakce se výrazně zlepšila. Ukazuje se, že už ho nebude možno jen tak snadno obcházet, a to ani po vyhraných či prohraných volbách. Nová silná figura na německé politické scéně se tedy jmenuje Norbert Röttgen a je jí teprve třiačtyřicet let.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
