Povídání o detektivkách
Že o určitém tématu nejlépe referuje ten, kdo se jím opravdově a do hloubky zabývá, potvrzuje v knize Povídání o detektivkách anglická autorka P. D. Jamesová. Sama byla od svých spisovatelských začátků pevně rozhodnutá být autorkou detektivních příběhů, zde tedy v osmi kapitolách podává přehled dějin žánru i portréty jeho nejvýznačnějších a nejoblíbenějších představitelů.
„Klasická detektivka je tím neparadoxnějším z populárních literárních žánrů. Příběh se točí kolem zločinu vraždy, často v jeho nejděsivější podobě, ale přesto ty romány čteme převážně pro zábavu a čerpáme z nich útěšnou, dokonce hřejivou úlevu od úzkosti, starostí a protivenství každodenního života.” Jednoduše a výstižně charakterizuje P. D. Jamesová žánr, který se během posledních přibližně 200 let prosadil a „zabydlel“ v pozici literatury vyšší než brakové, a přitom nijak akademicky náročné, zkrátka, ideální pro oddech i třeba odreagování, sloužící jako logická hříčka, anebo jako utvrzení, že tradiční řád a pořádek ještě funguje a nepravosti se dostane spravedlivého trestu, stejně jako příkoří dojde nápravy a pravda docenění.
Jamesová psala svoji knihu na výzvu hlavního knihovníka Bodleyovy knihovny, aby vytvořila knížku o britské detektivní literatuře. Výsledek není nudným souhrnem faktů ani prostým popisem dějin a vývoje žánru. Autorka je vnímavou a vkusnou průvodkyní, takže nenásilně vypráví, co ji samotnou zaujalo, které zvláštnosti je dobré neopomenout, aby čtenář z doprovodných znaků sám usoudil, co bylo příčinou, jaké zápletky měnily směrování a jaké byly pohnutky významných zúčastněných. Kniha o detektivkách se čte s podobným zaujetím, jako by to byl napínavý příběh sám. Jen zde nedochází k násilným činům, naopak, tím, že máme příležitost nahlédnout za kulisy věhlasných detevtivkářů, o to větší chuť pak máme opakovaně sáhnout po jejich výtvorech a znovu potkat sarkastického pozorovatele Sherlocka Holmese, přívětivého otce Browna, roztominou slečnu Marplovou, autorčina „dvorního“ detektiva Dalglieshe, anebo ve srovnávacím exkurzu za oceán si ověřit, zda stále tamní právo svou tvrdou pěstí hájí drsný Phill Marlow.
P. D. Jamesová je ve svém líčení přesná v obhajobě smyslu, který má literatura, jíž se také ona „účastní“. Ví, že je důležitá struktura i konvence, že místo při psaní detektivek má i jistý stereotyp: „Detektivka nabízí čtenáři nejen uspokojení, jaké mu přináší veškerá oddechová literatura, mírnou intelektuální výzvu křížovky, vzrušení a potvrzení s láskou pěstované víry v dobro a pořádek, ale v neposlední řadě také přístup do známého a uklidňujícího světa…” Kniha Povídání o detektivkách tak není obhajobou, ale sebevědomým konstatováním: „Nepřekvapuje nás ani tolik fakt, že se detektivka jako žánr změnila, jako to, že vůbec přežila a že od meziválečných let prošla vývojem, nikoli úpadkem, a nakonec prodělala renesanci.”
Kniha P. D. Jamesové je výborný přehled, navíc s dodatkem seznamu doporučené četby. Nabízí se přečíst ji, a pak sáhnout po některé z detektivek.
P. D. Jamesová, Povídání o detektivkách, Praha, Motto 2011, překlad: Petra Diestlerová, 159 s.