Povolební kolo sporu o privatizaci nemocnic
Občanská demokratická strana se stala nejsilnějším senátním subjektem, v horní parlamentní komoře je na koni pravice a to může znamenat těžší život především pro sociální demokracii. Zvlášť když doposud koaliční strana lidová zvolna připravuje půdu pro příští koexistenci s ODS. A může tu a tam projevovat tendence k demonstraci shodných názorů s pravděpodobnými budoucími partnery. Horní komora tedy patrně bude častěji vracet vládní záměry kolegům ve sněmovně.
A občanští demokraté mohou nadto někdy předem počítat s vetem prezidenta. Ale sněmovní vládní většina nicméně zatím trvá a v nejzávažnějších bodech je sjednocená koalice schopna nadále přehlasovat jak senát, tak hlavu státu. Jen to vše bude zdlouhavější a občas bude obtížné zajistit vždy nejtěsnější majoritu - vzhledem k absencím poslanců, ať už z nejrůznějších důvodů. Jinými slovy, koalice nesmí nic pustit ze zřetele.
Ale tam, kde nejde o vysloveně dramatickou věc, si lidovci i unionisté dopřávají už nyní luxus pravicové principiálnosti. Například pokud jde o zákaz privatizace krajských nemocnic. Ten coby součást návrhu zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prosadila ČSSD s hlasy komunistů a jen čtyř lidovců. ODS byla od počátku vehementně proti a akcentovala příští osud zadlužených nemocnic v kampani před krajskými volbami.
Z celkového počtu bezmála dvou set fungujících nemocnic jich kraje během loňského roku převzaly přes osmdesát a asi pětinu zprivatizovaly prostřednictvím převodu na obchodní společnosti, doposud ovšem vlastněných stoprocentně právě kraji. Hejtmané chtěli v tomto trendu pokračovat a to narazilo u levice, která tvrdila, že výnosy by po privatizaci by mohly proudit mimo zdravotnictví a že by se nemocnice v zájmu vlastní prosperity mohly věnovat hlavně komerčně zajímavým oborům a nereflektovat dostupnost lékařské péče.
ODS ale i Unie svobody naopak poukazovaly na to, že kde už jednotliví hejtmané k privatizaci přistoupili, se nemocnicím podařilo vymanit z ekonomických potíží aniž by se zhoršila péče o pacienty. Sociální demokracie - jak už bylo řečeno - s podporou KSČM sice zvítězila, ale aspoň opustila možnost už privatizované nemocnice znovu zestátnit. I tak se však hejtmané bouří a jde podle nich o zásah do vlastnických práv i do pravomocí krajů. Padala také velká slova o znárodňování a útoku na demokratické principy.
Otázka se zdála na první pohled zpolitizovanou, k čemuž přispívaly i rozporné názory odborné veřejnosti. Kupříkladu vedení České lékařské komory a lékařských odborů se překvapivě shodla s resortní ministryní Emmerovou, že zastavení privatizací je prý jen přechodnou pojistkou proti případnému tunelování. Řada privátních zdravotníků ovšem má zájem na privatizaci a tak opakovaně protestují. Dodejme ještě, že na obzoru je také návrh zákona umožňující síť spádových nemocnic coby veřejných neziskových zdravotnických organizací, což představuje rovněž zastavení privatizace.
Jakousi typická sněmovní klička vypadá, že zákaz přeměny nemocnic na obchodní společnosti umístila ČSSD dovnitř zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí. Definují se v úkoly správních úřadů nebo krajských institucí při omezování škodlivých účinků nadměrného hluku. Do čtyř let by totiž měla Česká republika podle požadavků Evropské unie zhotovit strategické hlukové mapy a akční plány, z nichž by vycházelo další plánování dopravy, územní plánování anebo výběr méně hlučných zdrojů. To vše po dnešním zásadu senátorů také v zákoně zůstalo, vypuštěna by toliko pasáž týkající se převodu nemocnic. Což je ale podoba, která se rozhodně nebude líbit poslanecké levici, tedy předpokládaným sto jedenácti zákonodárcům ČSSD a KSČM. Jak se po prohře sociální demokracie ve volbách a při evidentním přibližování KDU-ČSL k ODS, zachovají tentokrát čtyři lidovečtí mušketýři, kteří počátkem listopadu také zvedli ruce pro zákaz, je otázkou spíš zajímavou, ale nepodstatnou.
V každém případě nepůjde tedy ještě o zkoušku soudržnosti středo-levé koalice ve sněmovně vůči pravicovému senátu. A na stole zůstane problém zadlužených nemocnic, který pak při nebližší příležitosti budou pravicoví hejtmané s chutí předhazovat vládě. V níž ministryně zdravotnictví nesedí zatím nijak pevně.
