Prahou Wolfganga Amadea Mozarta
Ve stopách významných osobností se chodí odedávna. Důležité či exotické návštěvy jako by dodávaly místům, v nichž strávily třeba jen jedinou noc, zvláštní kouzlo. Jako by zde něco z jejich přítomnosti zůstalo. Co zbylo z pražských pobytů Wolfganga Amadea Mozarta? Především hudba. Na kterých místech vznikala, popsala ve svém „průvodci“ Iva Daňková.
Jakým dopravním prostředkem přijel v roce 1787 tehdy již proslulý hudební skladatel poprvé do Prahy, se v knize nedozvíme. Potkáme ho až v místě, kde se tehdy ubytoval: v rodině hrabat Thunů v tzv. horním Thunovském paláci v dnešní Thunovské ulici č. 180/14 na Malé Straně. Dál je to trochu stereotyp: ubytování, produkce v některém hudebním sále, návštěva šlechtické domácnosti. Oproti prvnímu z řady takto zaměřených průvodců – Prahou Franze Kafky (Josef Čermák, Albatros, 2008) – měla Iva Daňková zadání těžší. Kafka v Praze vyrůstal, pracoval, bavil se, míst, která obýval a k nimž se vázala jeho reflexe, vzpomínka i dobrodružství, bylo mnohem více. V případě W. A. Mozarta je k dispozici omezený čas i prostor, tři dlouhodobější návštěvy v rozmezí let 1787-1791. K nim lze ještě přičíst dva několikahodinové pobyty, nebo lépe jen zastávky, na cestě do Drážďan a při návratu z Berlína.
Mozartovské putování rozvrhla autorka do deseti Zastavení. Začíná, jak bylo řečeno, na Malé Straně. Z oken Thunovského paláce tedy viděl hudebník Prahu nejdříve? Možná se ani nestihl podívat, neboť, jak můžeme číst z části jeho dopisu příteli Gottfriedu Jacquinovi: „Hned po našem příjezdu jsme měli o překot co dělat, abychom do 1 hodiny byli u oběda. Po obědě poctil nás starý hrabě Thun hudbou, kterou provedli jeho vlastní lidé a která trvala skoro půl druhé hodiny.”
Klementinum, Clam-Galasův palác, Strahovský klášter – to jsou některá z dalších míst Mozartových zastávek. Ovšem Mozartova Praha, to je především Bertramka manželů Duškových a Stavovské divadlo, které geniálního skladatele prý přimělo k legendární větě: „Moji Pražané mi rozumějí.“ Jak složité to s premiérou Dona Giovanniho ve skutečnosti bylo, napovídá Zastavení č. 6, věnované právě tomuto tématu.
Iva Daňková své mozartovsky naladěné čtenáře provází spolehlivě, na určená místa je přivádí s téměř gps-kovou přesností. Také okolnosti a historický kontext míst a jejich majitelů objasňuje precizně a do potřebných detailů. Možná mohla poněkud osvěžit příběhovou stránku. Ale je pochopitelné, že literární ambice v tomto díle nebyla primární.
Procházka Prahou ve stopách Wolfganga Amadea Mozarta není nikterak turisticky náročná. Také kniha popisující pobyt hudebního skladatele v české metropoli je útlá, má 70 stran. Obojí, chůze i četba, tak mohou být příjemným, ještě letním zpestřením.
Iva Daňková, Prahou Wolfganga Amadea Mozarta
Plus, Praha 2010, str. 72.