Přece jen rekonstrukce. I s bonusem.
Ještě v pátek odpoledne se zdálo, že premiérův záměr přestavět poněkud ministerský kabinet, což by se po takřka dvou letech od jeho vzniku vlastně "slušelo", bere pomalu ale jistě za své. Skeptikové říkali, že se není čemu divit, neboť rekonstrukce vlády měla přijít mnohem dřív, ne-li hned po krajských a senátních volbách, pak aspoň po kongresu občanských demokratů. Ale teď, když už se rozběhlo české předsednictví Radě unie, už ani žádné změny nestojí za to a proč s nimi evropské politiky vlastně obtěžovat, neboť i si zase budou muset zvykat na jiné tváře a noví ministři zase nebudou mít pořádně čas se skrze předsednické náležitosti v úřadu pořádně zabydlet. A tak dále.
Tak se to zhruba v pátek jevilo. Neboť ještě před rokováními lidoveckých širších vrcholných institucí, vzalo předsednictvo strany zpět jen pár desítek hodin starý návrh odvolat svého ministra financí Miroslava Kalouska. Jehož byl ale podle svých slov rozhodnut za takřka každou cenu udržet v týmu premiér, vyhrožující naopak vyhazovem lidoveckého předsedy Jiřího Čunka z vlády. Tak to tedy nechme jak to je, žádný z našich pěti ministrů se měnit nebude, řekli lidovci. Proto vypadala rekonstrukce jako už věc málem odplynulá. Když jedna z koaličních stran nechce změnu žádného ze svých reprezentantů, pak přece nebudou měnit ministry ani její partneři. To by si připadaly přinejmenším divně.
Topolánek vzal jistě s uspokojením na vědomí, že Čunek musel ustoupit pokud jde o Kalouska a pozornější komentátoři zaregistrovali jakýsi signál o podstatně slabší pozici lidoveckého šéfa. Ten totiž na celostátní konferenci neprosadil Kalouskův odchod - sice nejtěsnějším poměrem. Ale vzhledem k tomu, že se donedávna zdálo jakoby Čunek tento devadesátičlenný orgán ovládal, to byla prohra. A tak bylo zajímavé uvažovat nad tím, zda to náhodou nebude mít ještě nějaké dramatičtější pokračování. Že totiž pokud právě v téhle chvíli část "protičunkovských" lidovců ještě zvýší tlak, může konečně dosáhnout svého. Vlastně opřena o premiéra, který tentokrát Čunka nešetřil, koalice nekoalice. Topolánek dost možná počítal, či vlastně věděl, že KDU-ČSL nebude právě nyní, v úvodu evropského předsednictví, chtít opouštět vládu vlastně jen a jen kvůli problematickému předsedovi s pramalým kreditem u občanů, politiků i médií.
A skutečně děj pokračování měl. Jaký přesně, zatím nevíme, možná to časem leccos vyplave. Výsledek je ale znám: Čunek odchází z vlády. Podruhé a zřejmě - aspoň z této Topolánkovy - také naposledy. A lidovecký celostátní výbor rozhodl také o dalších změnách. Čunka nahradí stranický matador Cyril Svoboda, jeho post ministra pro legislativu má převzít jmenovec, diplomat Pavel Svoboda a šéfová obrany Vlasta Parkanová se po Čunkovi stane vicepremiérkou.
A tak se tudíž Topolánkův projekt rekonstrukce může přece jen naplno rozjet. Nejmenší vládní Strana zelených ostatně Čunkovu záchrannou snahu veškeré změny zmrazit přes víkend nebrala a její Republiková rada se usnesla, že navrhne odvolání ministryně "pro menšiny" Džamily Stehlíkové. Místo ní deleguje nestraníka Michaela Kocába, jehož - jak vidno - politické ambice neopouštějí. S čím přijde Topolánek pokud jde o ministry ODS, na to si ještě musíme počkat, i když se mnohým zdá, že především dny Tomáše Julínka jsou v čele resortu zdravotnictví zřejmě u konce.
Ať tak či tak, lze Čunkovu rezignaci, v níž věřil jen málokterý politický pozorovatel, jistě interpretovat jako Topolánkův úspěch. I když jde především o výsledek varu u lidovců. K němu ale premiér patrně přispěl ve chvíli, kdy například prohlásil, že je Čunkovo ministerstvo "v rozvratu". Po sérii marných, včetně známé kauzy s auditem Čunkova rodinného účetnictví, který si objednal vládní kolega Schwarzenberg, to tedy tentokrát přece jen vyšlo. A předseda vlády může nejen provést slibované korektury, ale ještě si připsat k dobru bod za odstranění muže, který se tak úporně snažil v nejvyšším politickém patře udržet, ačkoliv si to mimo něj samého a několika vlivnějších lidovců nepřál snad vůbec už vůbec nikdo další.
Je otázkou, zda mají v dané chvíli širší vládní změny skutečný smysl. Konečně jejich rozsah nadto zatím neznáme. Po dvou letech se ale rekonstrukce, zvlášť vzhledem ke koaliční prohře především v krajských volbách, ale čekala. A provést jí, i kdyby jen "pro forma" je takřka věcí jisté korektnosti. Už proto, aby se nezdálo, že se vláda, která přitom vlastně nemá zajištěnou většinu ve sněmovně, neopájí jakýmsi podivným sebeuspokojením. Po říjnové volební sprše koalice je to přece jen patrné pozvednutí hlavy. K níž navíc mohou přispět případné úspěchy v roli evropského předsednictví. Jíž se zatím předseda vlády ujímá celkem odhodlaně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
