Před šedesáti lety StB zasáhla proti klášterům v Československu
Před šedesáti lety, v noci ze 13. na 14. dubna, došlo k realizaci dlouho plánovaného zásahu komunistického aparátu, příslušníků StB, SNB a lidových milic proti mužským klášterům po celém Československu, takzvané ‚Akci K.‘ Více než dva tisíce řeholníků čekala internace v centralizačních klášterech, majetek řeholních řádů byl zabaven nebo rozkraden a některé klášterní stavby byly zpustošeny.
„Byla to nejrozsáhlejší akce komunistického režimu proti církvi, která zlomila to, co je v církvi velice důležité, tedy řády,“ říká plzeňský biskup František Radkovský.
„Akci K je třeba vnímat v širším kontextu. Byl to jeden z článků, a nutno říci, že úspěšný, v celém řetězci perzekuce církve. Bezprostředně před likvidací řeholních konventů se odehrál velký proces s představiteli řádů. To bylo pro komunistický režim velmi důležité. Proces měl propagandistický účel, mělo se poukázat na to, že řádová církevní činnost je neslučitelná s lidově demokratickým režimem,“ vysvětluje Ondřej Bratinka, historik a spolupracovník agentury Post Bellum.
„Kláštery byly nejproblematičtějším článkem církve pro komunistickou stranu. V tuhém stalinském režimu se de facto jednalo o ostrovy svobody a bylo velmi obtížné je infiltrovat agenty. Proto se veřejnost měla procesem připravit na jejich likvidaci,“ říká Bratinka a pokračuje:
„Režim se snažil lidem ukázat, že církevní život v klášterech je jen zástěrkou zpravodajské činnosti. Prakticky se komunisté báli, že mohou mít kláštery na obyvatelstvo pozitivní, pro komunisty negativní, vliv.“
Samotná Akce K měla vojenský charakter. Byla do nejmenších podrobností dokonale zorganizována. Kláštery byly obklíčeny jednotkami Lidových milicí, příslušníky SNB a StB. Mniši byli vyzváni, aby si do deseti minut sbalili své věci a byli postupně odváženi do internačních táborů.
Akce na mnoha místech probíhala dramaticky. Na Slovensku je zdokumentováno několik případů, kde obyvatelstvo z okolních obcí a měst s holemi v rukou dočasně milicionáře a policisty zahnalo.
Klášterní řehole nebyly obnoveny
Během celé Akce K bylo do centralizačních klášterů převezeno 2376 mnichů z 28 řádů a z 219 řádových domů, 175 z nich skončilo v internačních klášterech se zvlášť ostrým režimem.
„Část starších zůstala v internačních klášterech, mladší členové byli povoláváni k praporům PTP, tedy pomocným technickým praporům armády,“ uvádí historik Jaroslav Šebek.
„Mnozí z internovaných mnichů také pod různými záminkami putovali do vězení. Internační tábory se likvidovaly až v roce 1955. Internace tedy trvala až tři roky. Kláštery nebyly obnoveny a všichni ti, kteří nezůstávali ve vězení, museli odejít do civilu,“ dodává historik Ondřej Bratinka, podle kterého je nejhorší ranou pro církev právě přerušení kontinuity řádového života, z čehož se bude církev vzpamatovávat desítky let.
Tehdejší události ode dneška připomíná výstava s názvem Zpráva o Akci K v plzeňském kostele svatého Bartoloměje.
