Předčasné volby v Německu a Evropská unie
Už před třemi lety unikl kancléř Schröder volební porážce jen tak tak a z bryndy mu na poslední chvíli pomohlo jen protiválečné bubnování. Nyní stojí tentýž politik před stejnou hrozbou a výlet do zahraniční politiky mu už nemůže pomoci. Paradoxem ale bude, že lov voličských hlasů na německých domácích tématech bude mít nejspíše přímý dopad na evropskou politiku.
První nejnápadnější okolností je fakt, že kancléřem vyhlášené přání po předčasném termínu voleb do Bundestagu přichází v době, kdy lucemburský premiér Jean-Claude Juncker doufal, že se mu podaří pohnout s unijní debatou o rozpočtu na léta 2007 až 2013. Dohoda v tak svízelné otázce, jako je dělení peněz, je ale stěží možná ve chvíli, kdy se v zemi, která je v absolutních číslech největším přispěvatelem do bruselské pokladny, šikují řady k předčasným volbám. První obětí těchto ještě neuskutečněných voleb tedy bude naděje na dohodu o evropském rozpočtu.
Druhou obětí se mohou stát naděje země, jejíž vláda velmi touží uspět ve snaze o členství v Evropské unii. Turecko čekalo na svou příležitost od 60. let minulého století a příslibu, že jednání o vstupu bude zahájeno, se dočkalo až loni. Nikdo to ještě neřekl nahlas, ale předčasné volby ve Spolkové republice, mohou znamenat také předčasné přibouchnutí sotva pootevřených dveří před Tureckem. Dnešní německá opozice, křesťanští demokraté a bavorští křesťanští sociálové, se velmi ostře stavěla proti příslibům plnoprávného členství velké, lidnaté a hlavně převážně islámské země. Pokud se stoupenci těchto názorů přesunou z opozice do vlády, dostanou jejich názory zcela oficiální váhu.
Uchazečka opozice o kancléřský úřad Angela Merkelová opakovaně říkala, že pro Ankaru by byla lepší varianta nikoli členství, ale partnerství. Samozřejmě, že tím mínila, že navrhované partnerství chápe jako lepší variantu pro Evropskou unii a hlavně pro Spolkovou republiku. V tomto ohledu daly unionistické strany v Německu ledacos najevo už svou snahou prosadit, aby se do textu evropské ústavní smlouvy dostala výraznější pasáže o křesťanském charakteru evropské civilizace. Proti takovému konstatování historických fakt by nebylo nutné mnoho namítat, kdyby se za tímto zdůrazňováním neskrýval i velice konkrétní politický cíl, ohrazení proti přijetí islámského Turecka. Start kandidátských rozhovorů dohodnutý loni na letošní podzim visí nyní na vlásku předčasných voleb v Německu.
Manévry soupeřících politických stran ve Spolkové republice vypadají, jakoby měly své oběti už ve chvíli, kdy začaly. Alespoň vyhlídky společného evropského rozpočtu a perspektiva tureckého členství tomu nasvědčují.
Jsou snad nějaké otázky, v nichž se nynější německá vláda a opozice shodne? Nejspíše ano, ale tato shoda se může týkat témat, kde by někteří partneři Německa raději uvítali naopak větší rozdíly. Ani když vystřídají v Berlíně sociální demokraty unionisté, nic se nemůže změnit na postavení Spolkové republiky jako největšího absolutního přispěvatele do bruselské pokladny. Nic se také okamžitě nezmění na chabé výkonnosti německé ekonomiky, protože opatrné reformy zahájené kancléřem Schröderem ještě nezačaly přinášet zřetelné výsledky a je otázka, zda jeho případná nástupkyně bude co se týče nezbytných reforem kurážnější. A dokud ekonomika neporoste a počet nezaměstnaných naopak nezačne klesat, bude těžké před německými voliči obhajovat a prosazovat velkorysejší hospodářskou pomoc chudším nováčkům v Evropské unii.
Odborníci na vzájemně provázané systémy rádi uvádějí příklad motýlích křídel, jejichž mávnutí se může přes odstartování vánku, větru a následně vichru projevit na druhé straně zeměkoule. Toto řetězení událostí může vypadat pro nezasvěceného překvapivě. Ale námitka, že tato provázanost působí jen někdy, nic nezmění na míře následků, když se tak stane. Pokud Němci podle všech předpokladů půjdou letos na podzim předčasně volit, budou se rozhodovat sami za sebe. Důsledky jejich rozhodnutí se však nedotknou jen Spolkové republiky, ale celé Evropské unie.
