Předseda z arény

Zcela podstatnou věcí takového klání zato je, kolik bude proti sobě kandidovat uchazečů o předsednictví a také o koho půjde. Zatím je jistý zřejmě jen jeden - stávající předseda Jiří Paroubek. Kdyby se takováhle volební záležitost konala řekněme koncem roku 2005, pak by Paroubek, který nedlouho předtím vytáhl sociální demokraty z defenzivy a špatných preferenčních čísel po aféře Stanislava Grosse, v takzvané víceúčelové hale suverénně triumfoval. Jenomže počátek roku 2009, to je zcela jiný čas. Paroubek mezitím sice těsně, ale přece jen prohrál všeobecné volby a zřejmě mu nepřispělo, když přesto tak neodbytně trval na podílu moci. Dnes sice ČSSD coby hlavní mimovládní strana celkem přirozeně vede dlouhodobě v průzkumech preferencí (místy dokonce o poměrně hodně před ODS), a leccos napovídá tomu, že za dva roky u voličů skutečně uspěje a bude sestavovat vládu. Ale není jisté, zda nynější pozici přičítají stranící k dobru jen Paroubkovi. Koaliční vláda dělá nepopulární opatření a lidé by na to reagovali zřejmě stejně i kdyby byl v čele opozice někdo jiný.

Dost možná místopředseda Zdeněk Škromach, který by straně například dodal nazpět určitou kontinuitu, neboť byl v minulosti silným zastáncem ex-předsedy Zemana, kterého mnozí řadoví sociální demokraté jistě ještě postrádají. I když je dnes Škromach ve svých vyjádřeních o Zemanovi spíše opatrný, coby předseda by k němu mohl znovu snadno najít cestu. A dodejme ještě, že právě v době, kdy se lidem zdá, že vláda na ně myslí jen málo, by Škromach coby příští premiér leckomu vyhovoval právě díky svému zaměření na sociální otázky.

Jinak už ale prozatím žádná jiná větší jména k dispozici nejsou a Paroubek by za normálních okolností Škromacha podle všeho porazil. Jenomže přímá volba, to je velký otazník. A předseda to podle všeho tuší. Jak se dalo vyvozovat z prohlášení jemu velmi věrného Davida Ratha, který nedávno před přímou volbou varoval a navrhl návrat k výběru předsedy sjezdovými delegáty. Podle Ratha by mohla (cituji) "kvůli stávající vypjaté politické atmosféře zvolit šéfa strany mohla ODS", (konec citátu). Rath si totiž prý dovede představit, jak ODS různými triky nebo nepřímou negativní kampaní pár týdnů před volbou půjde proti některým kandidátům a jak zase naopak jiné podpoří. A Rath rovněž upozorňuje na nebezpečí, že do vlastně vnitrostranické věci budou zasahovat média a - což těžko říci jak myslel - dokonce i policejní složky. Členové strany by prý mohli tomuto tlaku podlehnout a volit jinak. Mnohem lepší je volba na sjezdu, protože kandidáti mají stejné šance se hájit, diskutovat a případná nařčení vysvětlovat, zatímco při přímé volbě takové možnosti nejsou. To ovšem celé působí poněkud za vlasy přitažené a mnohem pravděpodobnější se jeví vysvětlení, že Paroubkův příznivec prostě větří nebezpečí, že by se v tajné volbě všemi členy strany mohlo rozhodnout jinak, než si nynější předseda představuje. Přičemž ten totéž co Rath říkat ovšem sám těžko může, na posledním sjezdu strany přímou volbu totiž prosadil.

Ratha ale více méně jen odbyl místopředseda Škromach, který, jak už řečeno, pokud do volby půjde, má při její tajnosti určité šance: vrátit se ke starému modelu momentálně nelze, neboť by se musely změnit stanovy strany, a to lze uskutečnit zase jen na sjezdu. Připomeňme ještě, že ustanovení o přímé volbě tehdy ještě zřejmě hodně sebevědomý Paroubek do stanov protlačil, ale jinak nebyl pro něho minulý sjezd žádnou velkou oslavou - předsednický mandát získal podstatně slabší, než očekával. Političtí pozorovatelé soudili, že to představovalo jisté varování, upozornění, že příslovečně "žádný strom neroste do nebe". A není jisté, zda se podle toho Paroubek chová a zda nemá ve straně víc nepřátel, než podporovatelů. Třeba si mnozí členové myslí, že by jiný předseda nedělal tak konfrontační politiku, byl by schopen vytvořit méně napjatou atmosféru mezi ČSSD a ODS, že by mu neutíkali poslanci do koaličního tábora, že by Miloš Zeman byl ještě stále v ČSSD a že by měl být jejím kandidátem na prezidenta. To by na porážku mohlo klidně stačit. Pokud ovšem bude k dispozici solidní alternativa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .