Představujeme novou vedoucí přípravky Annu Smolíkovou

Vystudovala obor učitelství pro mateřské školy, v rámci studia absolvovala praxi v různých předškolních zařízeních, pracovala také jako lektorka dětského centra.

Na to, jak se na práci s dětmi z DPS těší a v čem je podle ní práce s dětmi specifická, jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

Jaké máte zkušenosti s prací s dětmi?

Práce s dětmi mě provází vlastně celý život, už jako malá jsem se ráda starala o mladší děti. Proto jsem si pro studium vybrala obor učitelství pro mateřské školy. V rámci studia jsem absolvovala různé praxe v rozličných předškolních zařízeních a půl roku jsem pracovala jako lektorka dětského centra.

Také jsem rok učila hru na zobcovou flétnu, na kterou sama hraji již od dětství. Mou dlouhodobou zkušeností s prací s dětmi a oblíbenou činností je organizace táborů pro rodiče s dětmi, čemuž se věnuji již sedm let. Poslední dva roky organizuji také program na soustředění flétnového souboru Siringa, jehož jsem dlouholetou členkou.

Co Vás na práci s dětmi ve sboru nejvíc baví? A co je naopak nejtěžší?

Je to úžasný pocit, když se na vás upínají všechny ty dětské pohledy, ze kterých můžete vyčíst, že je zpěv moc baví. Nejvíce mě těší, když dětem pomůžu něco se naučit a ony z toho mají radost. Nejtěžší je asi to, že toho od vás děti hodně očekávají a tato práce je velice zodpovědná, protože máte na děti vliv a její výsledky jsou jasně viditelné (a slyšitelné).

Co myslíte, že dává dětem zpívání ve sboru do života?

Domnívám se, že je to právě ta radost ze zpěvu a z dobře odvedené práce. Kromě toho také kultivované chování, které by mělo vždy jít ruku v ruce se sborovým zpěvem. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že léta strávená zpěvem ve sboru pro mě byla velice obohacující. Člověk pozná mnoho nových lidí, může navštívit i nová místa a načerpat spoustu zkušeností. Ráda na sborové zpívání vzpomínám a ráda se ke sboru teď vracím.

Na co se ohledně práce s DPS nejvíc těšíte?

Nejvíce se těším na učení se novým písním společně s dětmi a hlavně na pokroky dětí ve zpěvu. Také se těším na koncerty, ale tam se těšení ještě mísí s obavami, zda to zvládnu. Představuji si šťastné dětské tváře po zazpívané písni, když jim maminky a tatínkové nadšeně tleskají, což ten můj strach alespoň trochu tlumí.

Máte už nějaké zkušenosti s Českým rozhlasem?

Ano. Navštěvovala jsem od šesti let Školu sborového zpěvu při Bambini di Praga a následně i jednotlivá sborová oddělení Bambini di Praga, takže jsem měla možnost absolvovat mnoho natáčení pro Český rozhlas.

Co je nejdůležitější proto, aby děti chození do sboru bavilo?

Musí se cítit příjemně, přirozeně a bezpečně. Je potřeba, aby věděly, co se od nich očekává a na mě je, abych jim s tím co nejvíce pomohla. Je důležité, aby zažívaly pocit úspěchu, ale také věděly, jak mohou pracovat na svých nedostatcích, aby se zlepšily.

Na jaký svůj úspěch jste nejvíce pyšná? Co se Vám povedlo?

Aktuálně se můj život točí hlavně kolem studia, protože právě dokončuji dva magisterské obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Takže jako největší úspěch vidím přijetí mého diplomového projektu k podpoře Grantovou agenturou Univerzity Karlovy.

V čem je práce s nejmenšími dětmi specifická a v čem spočívá?

Ta specifičnost práce s malými dětmi spočívá především v jejich myšlení, které je rozdílné od toho dospělého. Je tedy nutné k dětem přistupovat tak, aby chápaly naše požadavky a dokázaly je plnit. Co se zpěvu týká, je potřeba děti vhodně motivovat, při hlasových či dechových cvičeních je dobré využívat nápodoby nebo různých metafor, které jsou dětem blízké. Nezbytný je též vřelý vztah s dětmi a podněcování přátelského a tvůrčího prostředí ve skupině.

Jak vypadá výuka nejmenších dětí? Na co je třeba se nejvíc zaměřit?

Nejdůležitější je pěstovat čistý a lehký hlavový tón. To je základ, na kterém se dá dále stavět. Děti se musí naučit zpívat tak, aby svému hlasu neuškodily. K tomu pomáhá provádění nejrůznějších hlasových cvičení. Dále je důležitá správná práce s dechem, intonace, rytmus a artikulace. Avšak nejdůležitější je, aby to děti bavilo, protože pak zpívají nejlépe.