Překonat znamená víc než jen odmítnout, tvrdil Bedřich Loewenstein

„Mám strach o evropský projekt – jediný rozumný závěr, který Evropané udělali z vykolejeného dvacátého století,“ řekl nedlouho před smrtí historik Bedřich Loewenstein, který řadu let prožil v německém exilu.

Čtěte také

Šéf německých komunistů Ernst Thälmann: oběť, nebo aktér?

Když mu v roce 2009 vyšla v Praze knížka Víra v pokrok: Dějiny jedné evropské ideje, napsal jeden z recenzentů, že tehdy osmdesátiletý autor zůstává stále „angažovaným historikem“. Loewenstein k tomu později poznamenal: „Chtěl jsem vždycky historií něco říct, kladl jsem otázky a chápal historii jako rozmluvu s minulostí, samozřejmě z hlediska přítomnosti. Historii skutečně vnímám jako příspěvek do současné diskuse.“

Bedřich Loewenstein (1929 - 2017) je pozoruhodný nejen tím, co napsal, ale i tím, co lze jen stěží označit za „obyčejný“ život. Transportu do nacistického vyhlazovacího tábora se vyhnul částečně původem (z pohledu nacistických rasových zákonů byl „míšencem prvního stupně“, Židem byl pouze jeho otec), částečně falzifikací osobních dokumentů.

Evropský nacionalismus

Z vysokoškolských studií ho počátkem 50. let vyhodili, když nesouhlasil s označením Jižní Koreje za agresora ve válce na Korejském poloostrově; za útočníka označil prokomunistickou Severní Koreu. To vše v době tuhého stalinismu.

Čtěte také

Když ďábel podává ruku, není jasné, že je to ďábel, říkal Klaus Mann

Školu mohl vystudovat později a až v druhé polovině 60. let si chvíli užívat na pomyslném výsluní, kdy jako vědec obdržel pozvání k přednáškám na několika západních univerzitách. Jenže po nástupu Gustáva Husáka do vedení komunistické strany byl s vědeckou prací konec, Loewenstein si našel místo překladatele a tlumočníka na velvyslanectví (tehdy „západního“) Německa v Praze. Nabídku přednášet na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně v roce 1979 vyslyšel a odešel do exilu.

Klíčovým tématem prací Bedřicha Loewensteina byl evropský nacionalismus; jistě za to mohla i jeho zkušenost z let dětství a dospívání: „Celý život přemýšlím o fašismu, ale i o antifašismu, který vnímá fašismus pouze coby záležitost těch druhých – a nepochopil problém jako pokušení, které se týká nás všech. Překonání fašismu je něco jiného než jen být proti, je to víc než pouhé odmítnutí,“ řekl v rozsáhlém bilančním rozhovoru v roce 2011.