Premiér pro reformu penzí i proti ní
Premiér opět dostál své pověsti člověka, který dobře mířenými výroky vyvolá diskusi, přičemž vždy má zadní vrátka k ústupu, aniž se nakonec cokoli stane. Co si totiž myslet o jeho výroku, kterým zlehčil nutnost penzijní reformy, zatímco na druhé straně po schůzkách politiků na totéž téma v zásadě její nutnost uznává? Ani dnes nebylo zveřejněno nic jiného. Premiér zcela nezpochybnil, že reforma penzí je nutná. Pouze dal najevo, že s ní není třeba spěchat.
Ač se k tomu ostatní politikové vyjadřují velmi razantně, premiér Paroubek v zásadě nic svým výrokem neriskoval. Téma penzijní reformy je opravdu velmi dlouhodobé a když někdo řekne, že není nutné spěchat, má v zásadě pravdu. Ono se totiž stejně nakonec spěchat nebude, jako se nespěchá už celých patnáct let. A i kdyby se na reformě začala intenzivně pracovat, či spíše na jejím politickém krytí, stejně by se nic nestihlo dříve než po volbách. Ale stále se v zásadě nic neděje.
Ani za dvacet let zřejmě ještě penzijní systém nebude v úplném kolapsu, i když se k němu už zřejmě nezadržitelně začne blížit, pokud reformy nebudou.
Dokonce je možné, že ta cesta ke kolapsu může trvat dalších dvacet let. Politik, který uvažuje v perspektivě svého volebního období, se tím rozhodně zatěžovat nemusí. A premiér Paroubek, který stříhá metr ani ne už ročního působení do voleb už vůbec ne. A pokud by v nich chtěl obstát a uhájit třeba i svou současnou pozici, nic jiného se od něj ani čekat nedá. Voliči spíše ocení slibovaný odklad reforem než řeči o nich. A po volbách se ostatně zase uvidí.
Ještě nad jedním aspektem premiérova výroku je ale možné se pozastavit. Premiér Paroubek, kterému se už nějaký čas říká politický parní válec, s jakou vervou se pouští do všech problémů, opět řekl něco, co od celé vlády nikdy slyšet nebylo. Naopak, koaliční i širší schůzky dávaly už nějaký čas najevo, že penzijní reforma bude alespoň v hrubých rysech připravena, když už nebude nastartována, jak o tom hovořila bývalá vláda Stanislava Grosse. Najednou přichází sólový střelec s názorem poněkud jiným, aniž to s někým konzultoval. Stejně tak tomu bylo s jeho výrokem na adresu některých sudetských Němců a vstřícného gesta vůči nim. Pokud je tedy možné sledovat způsob politické práce premiéra, pak právě na těchto případech.
Proti premiérovi se koneckonců už ozval koaliční partner, předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek řekl, že odklad penzijní reformy považuje za nezodpovědný. Také místopředseda vlády Martin Jahn soudí, že reforma je nutná, i když není třeba strašit lidi, že systém je na pokraji kolapsu. Čím dříve se reforma provede, tím menší bude mít podle místopředsedy vlády dopad na občany.
V tom mají jistě všichni pravdu, kdo to tvrdí. Ale pravdu má svým zvláštním způsobem i premiér Paroubek. Reforma ještě není ani ve stadiu zrodu a do voleb se stejně nic nestihne. Tak to stejně ještě bude nějaký čas trvat. Proč tedy neužít zlehčujícího výroku. Nic to nestojí a popularita i pověst politického buldozeru není k zahození.
Paroubek je tedy určitě schopný politik. Když něco stejně nejde, naznačí, že to vlastně zatím ani nechce. Ničemu to neuškodí, ani nepomůže. Samozřejmě, jak už řečeno, kromě osobní image řečníka.
