Přesvědčí Topolánek Tlustého?

4. duben 2007

Exministr financí prvé Topolánkovy vlády, která ovšem jak známo nedostala důvěru sněmovny, Vlastimil Tlustý, po léta vůdčí postava Občanských demokratů v rozpočtové a veřejno-finanční sféře má dilema.

Před volbami právě jím navrhovaná rovná daň a reformní kroky vůbec jsou údajně pryč. To, co zbylo pro něho představuje problém. Lidovým novinám například Tlustý řekl co mu vadí především: že na reformu Topolánkova kabinetu nenavazuje to, co mělo být její součástí. (Cituji): " Nenavazuje na ni negativní daň neboli reforma sociálních dávek, která měla zajistit, aby se málo placená práce vyplácela víc než sociální dávky. Nenavazuje žádná důchodová reforma, není tam zatím ani zrušení zdanění dividend. S tím vším se počítá až v dalších krocích. Jinými slovy nic pozitivního to nepřináší. Není mi jasné, proč by tohle mělo být realizováno. To není reforma, ale maketa reformy." (konec citátu). A poslanec neví, zda může pro takové torzo zvednout ruku, čeká až na výsledky důkladné analýzy, které by měl mít k dispozici za několik týdnů. Ale nezávislí experti, jež jak říká oslovil, se už teď domnívají, že reforma nepřináší žádné zjednodušení stávajícího daňové systému ani u DPH, ani u daně z příjmu, že daňové přiznání zůstalo úplně beze změny a změna v sazbách DPH je prý politicko-ekonomickým nesmyslem.

Mohlo by se zdát, že do druhé vlády Topolánkem už nepřibraný Tlustý teď premiérovi vrací úder. Topolánek jej nechal v lednu stranou. Nejspíš proto, že se Tlustý jevil jako až příliš přečnívající a jednající na vlastní pěst. Připomeňme jeho výlety za Milošem Zemanem i rokování s prezidentem Klausem, který se víceméně nikdy netajil s tím, že by mu byl Tlustý v čele strany milejší než Topolánek. Atakdále. Otázkou ovšem je, zda by byl Tlustý ochoten rozehrát nějakou zásadnější bitvu uvnitř ODS. A ta by jeho odmítnutím reformy zřejmě vzplála. S výsledkem ovšem velmi nejasným. Topolánkův kabinet se prezentoval jako jasně proreformní a s úspěchem svých kroků v tomto směru spojuje svou další existenci. Pokud by balíček zákonů neprošel, kabinet by měl odstoupit. Záležet ovšem může na tom, jakou formou vláda reformu sněmovně předloží. Logické by bylo, aby šlo o celek, který plénum buď vezme anebo odmítne. Jestliže půjde o oddělené hlasování, pak hrozí, že z už takhle podle mnoha odobornických hlasů polovičatého projektu zbude ještě méně. Titíž experti ovšem přiznávají, že aspoň v něčem by přijetí balíku zákonů posunem přece jen byl, podle rčení, že lepší něco nežli nic. To si musí uvědomovat i Vlastimil Tlustý a dva další zákonodárci ODS Jan Klas a Ludvík Hovorka. Ti svůj souhlas také podmiňují pozitivním stanoviskem Tlustého. Takže v příštích týdnech čeká Topolánka nejen přesvědčování bývalých poslanců ČSSD Melčáka a Pohanky, kteří umožnili vznik stabilní vlády, ale k reformám se zatím vyjadřovali velmi opatrně, ale možná především jednoho člověka z vlastního poslaneckého klubu.

Pokušení to pro Vlastimila Tlustého může být veliké - zachoval by tvář principiálního reformátora, neochotného podílet se zavedení čehosi podle něho slabého a mnoho neznamenajícícho. Ale zda by ze vzpoury proti vládě mohl něco politicky získat, je zatím velmi mlhavé. Proti sobě bude mít patrně drtivou většinu poslanecké frakce. Po půlročním bezvládí a třech měsících existence kabinetu, který by docela dobře mohl vládnout buď do konce volebního období, anebo ještě aspoň dva roky, se v dané chvíli nejspíš ODS nechce pouštět do dalšího dobrodružství s předčasnými volbami aniž by předtím došlo k nějakým úpravám volebního systému. Jež by dávaly naději na vznik většinové vlády bez hlasů přeběhlíků. Stále také hrozí, že po příštím volebním výsledku bez takových úprav by byli nuceni občanští demokraté spojit se s ČSSD. Pro kterou je přece i tato podoba reformy zcela nepřijatelná.

Nikoliv loňské přetahování s Paroubkem kdo s koho, ale teprve příští týdny a měsíce prokáží Topolánkovu politickou zdatnost a schopnost diplomatických vstřícností. Pokud uspěje, přesvědčí Tlustého a ten své váhavé kolegy, může si Topolánek za nějakou dobu užívat post premiéra země předsedající na půl roku Evropské unii a být tedy v absolutním centru kontinentálního dění. Takovou příležitost by si neměl nechat ujít.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio