Prezident pluje opět proti proudu
Jak že to v souvislosti s válkou v Iráku říkal bývalý francouzský prezident Jacques Chirac? Že nové členské státy Evropské unie propásly příležitost mlčet? Václav Klaus, v době invaze do Iráku čerstvý český prezident, tehdy nemlčel - a Chirac by ho býval měl paradoxně pochválit, poněvadž oba měli k vpádu do Iráku tisícero výhrad.
Byl to jen jeden z mnoha případů, kdy Václav Klaus vytáhl proti převládajícímu politickému proudu tak neomylně jako losos - a s takovou razancí, že se člověk znovu a znovu musí užasle ptát po hlubinném psychologickém faktoru, který prezidenta k onomu pro něj typickému plutí proti proudu tak silně nutká.
Je to vášeň pro principy? Anebo jen hypertrofovaná, a tedy psychologicky podezřelá touha mít za každou cenu osobitý názor? Kdyby platilo to druhé, jak nevzpomenout proslulého výroku vysoce postaveného představitele čtených českých novin, který kdysi, dejme tomu, že ve slabé chvilce, poznamenal, že když je názor silný, může být beze všeho i mylný!
Ať tak či onak, Václav Klaus promeškal svou příležitost mlčet včera. Příliš hlasitě si pochvaloval, že žádný z irských politiků neprotestoval proti jeho schůzce s podnikatelem Declanem Ganleym, který zařídil irské "ne" Lisabonské smlouvě. A stalo se, co se stát muselo. Jsou-li informace ze zákulisí správné, ještě včera si irská vláda na českém velvyslanectví stěžovala potajmu.
Ale dnes už odložila rukavičky a prostřednictvím ministra zahraničí Michaela Martina otevřeně označila Klausovy názory na Evropskou unii za "směšné, povrchní a podvodné". Udělat něco takového oficiálnímu hostu je v diplomacii naprosto neslýchané. Neslýchaná byla ovšem i předchozí Klausova schůzka s Ganleym. Václav Klaus, toť se ví, označil irskou reakci za licoměrnou.
Komentátoři děkují. S tímto prezidentem budou mít co komentovat.
