Připomínky k pořadu Rychlá Dvojka
Petr Rychlý dostal za úkol spojovat průvodním slovem archivní i zcela nové scénky a "strefit se" přitom do uvolněné atmosféry začínajícího víkendu.
Dobrý den, pane Pokorný.
Nevím si rady, jak začít, nechci nikoho urazit, jen bych ráda znala Váš názor na tento pořad. Ve svých 73 letech se možná mýlím. S rozhlasem vstávám, s rozhlasem usínám. Pana Rychlého znám z různých pořadů také hodně let. Nemohu stále pochopit, pro jakou skupinu lidí byl tento pořad schválen. Předem děkuji za Vaši odpověď.
S úctou pro rozhlas zůstává
V. B.
______________________________________________________________________
Vážená paní,
děkuji Vám za Váš kritický pohled na pořad Rychlá Dvojka. Dovolte upřímnou osobní odpověď. Od dětství jsem měl rád rozhlasovou zábavu. Dával jsem jí mnohdy přednost před zábavou televizní. Silvestry pro mne byly spojeny spíše s rádiem než s televizí. Díky tomu, že jsem po léta připravoval články pro Týdeník Rozhlas, měl jsem možnost nahlédnout za kulisy a vím, jak náročný a nevděčný je tento žánr. Školu mi v tom dával Bedřich Zelenka, leccos jsem se dozvěděl i od zkušené dramaturgyně Heleny Dubničové a dalších rozhlasových pracovníků, kteří se zábavou zabývali. Proto se na pořad Rychlá Dvojka stejně jako na další pořady, které chtějí posluchače pobavit, dívám s pochopením. Rychlá Dvojka je jiný formát než třeba Úsměvy z archivu, které připravuje a uvádí Jiří Hubička. Ten si dal za cíl představovat zajímavá čísla z Archivu Českého rozhlasu a jeho střízlivý, věcný styl moderování je v takovém pořadu namístě. Petr Rychlý dostal za úkol spojovat průvodním slovem archivní i zcela nové scénky a "strefit se" přitom do uvolněné atmosféry začínajícího víkendu. Za důležité považuji konstatovat, že jeho moderátorský styl není v mé agendě až na výjimky centrem kritiky. Domnívám se, že je naopak zapotřebí ocenit snahu oslovit dnešní autory, aby začali psát nové monology a scénky. Tento žánr se v posledních letech na vlnách Českého rozhlasu objevoval jen sporadicky a je to škoda, protože tradici je potřeba udržovat a rozvíjet. Ne každá scénka se stane součástí zlatého fondu, ale tak tomu bylo vždy - dnes posloucháme například ve výběru Jiřího Hubičky to nejlepší z více než sedmdesáti let archivované rozhlasové zábavy a je to pouze několik procent, zbytek propadl sítem času. Nejinak tomu bude s věcmi, které vznikají v současnosti. Prosím Vás tedy o trochu tolerance a podpory těm, kteří to s rozhlasovou zábavou myslí vážně.
Jak víte, mou povinností je pracovat s reakcemi posluchačů. Každý názor, ať už kladný, nebo záporný, je pro mne důležitý. Samozřejmě s Vaším dopisem seznámím vedení Dvojky.
Srdečně Vás zdravím
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu