Příroda se zanáší náplavem
Tak se nám ta česká i moravská krajina pomalu zanáší všelijakým náplavem. Nemyslím teď přímo náplavem říčním nebo náplavem ve smyslu demografickém. To antropofyt, rostlin zavlékaných člověkem a jeho činností, přibývá.
V poslední době to jsou hned dvě: líčidlo jedlé, Phytolacca aesculenta, kde funkci vektoru či vehikula, přenašeče, zřejmě převzali ptáci a vehementně je rozšiřují zejména po jižnější části Moravy, a pak štětinec, Echinocystis lobata, jemuž vedle člověka možná trochu pomáhají větší a velké vody.
První z nich, líčidlo, je rostlina z jihovýchodní Asie, užívaná kdysi k dobarvování cukrovinek a bohužel i červených vín. Od příbuzného líčidla amerického se liší vzpřímenými hrozny sytě fialových souplodí, složenými z volných peckoviček.
Druhý jmenovaný host naší květeny je Severoameričan. Je to tykvovitá rostlina, popínavá, rychle rostoucí, zavlečená zahrádkáři. Dokáže během 1-2 měsíců porůst a zakrýt kdejaký nepořádek. Plody má zajímavé, dlouze štětinaté, jakoby nafouklé, dosti ozdobné a vhodné i do suchých vazeb.
Obě dohánějí ve svém šíření dávného přistěhovalce ze Středozemí, rovněž tykvovitý posed dvoudomý, který dokáže pěkně zamotat korunu keřům a hlavu zahradníkovi. Kdybyste na nějaký padli (třeba i na příbuzný posed bílý), pokuste se vykopat jeho ohromné, řepovitě ztlustlé kořeny, kdysi zaměňované za mandragoru. Není divu, některé mají skutečně postavu malého mužíka. Když říkám malého, myslím rozhodně většího, než je bulva řepy cukrovky.
A varuju: posed je rostlina "posedlá", jedovatá, a její plody mohou dokonce zabíjet: je zaznamenán případ úmrtí dítěte po požití asi 15 bobulí!
