Proč přežívá severokorejský režim
V druhé půli devadesátých let se většina odborníků na Severní Koreu shodovala v názoru, že pád neostalinského režimu je otázkou roků, ne-li měsíců - tak špatně na tom tehdy bylo severokorejské hospodářství. Dnes jsou experti mnohem opatrnější.
"Troufnu si říct jen to, že vláda Kim Čong-ila může skončit stejně zítra, jako až za několik let," řekl mi francouzský znalec Severní Koreje Pierre Rigoulot. Ale jak je to možné, že tak dlouho přežívá režim, který ani nedokáže zasytit své poddané? V devadesátých letech hladomor zahubil nejméně milion Severokorejců, a i když tuto pohromu částečně zavinila kombinace záplav a sucha, největší část viny padá na komunistické vedení, na jeho ekonomickou neschopnost. Hladomor sice pominul, ale podle očitých svědků je i dnes na mnoha Severokorejcích znát, že se nemohou najíst dosyta. Výmluvně působí také velkorysé, ale prázdné dálnice a večerní Pchjongjang hroužící se do tmy.
Obojí je názornou ilustrací faktu, že ropa a elektrická energie zůstávají v Severní Koreji vysoce nedostatkovým artiklem. A že stav tamní ekonomiky se nelepší. Hospodářskou mizérii dokládají samozřejmě i makroekonomické údaje. Snad postačí jediný: hrubý domácí produkt Severní Koreje je čtyřicetkrát nižší než hrubý domácí produkt souseda, Jižní Koreje - což je rozdíl o to pozoruhodnější, že kdysi, před rozdělením Korejského poloostrova, byl hospodářsky podstatně rozvinutější sever. Na severu, a nikoli na jihu, byly dvě třetiny korejských energetických zdrojů a také zhruba stejný díl celokorejské průmyslové kapacity.
Co tedy drží nad vodou režim, který osvědčil takovou neschopnost? Co mu umožňuje, aby na hliněných ekonomických nohách nejen přežíval, ale nepřestával si hrát na mocnost, jejímž slovům musí svět naslouchat? Režim Kim Čong-ila má dva podpůrné pilíře: domácí a zahraniční.
Doma se opírá hlavně o strach a o zvyk. Strach pomáhá udržovat vědomí, že represívní složky jsou početné, nemilosrdné a výkonné. Kdo se přece jen vzepře - anebo pouze upadne do nemilosti -, skončí v koncentračních táborech. A kdyby byla pravda byť jen čtvrtina toho, co o těchto zařízeních tvrdí jejich bývalí obyvatelé, jimž se podařilo uprchnout do ciziny, jednalo by se o peklo na zemi, plně srovnatelné s nacistickými koncentračními tábory. Přičemž v tomhle pekle živoří a umírá nejméně sto tisíc lidí.
A jak pomáhá severokorejským vládcům zvyk? Například tím, že lidem už vůbec nepřijde divné, že se nemohou dosyta najíst. První výpadky v zásobování potravinami se totiž projevily v 80. letech a situace se od té doby výrazně nezlepšila. Pro Severokorejce, zejména pro ty mladší, kteří nepamatují léta relativní hojnosti, je tudíž hladovění něco normálního. Zvyk je železná košile, řekli bychom my v Evropě.
Ze zahraničí dostával severokorejský režim dvojí pomoc: přímou - například dodávky paliv a potravin - i nepřímou, ale také velmi potřebnou, diplomatickou. Diplomatickou ochranu poskytovaly Čína a Rusko. V Radě bezpečnosti OSN zablokovaly v minulých letech všechny sankce, jež by mohly Severní Koreu skutečně poškodit. S rýží a hnojivy dováženými z Jižní Koreje, s potravinami od Spojených národů a naftou z Číny se severokorejskému režimu pod čínsko-ruským diplomatickým deštníkem přežívalo docela dobře.
Tuhle idylu však teď ohrozil sám Pchjongjang - tím, že uskutečnil jadernou zkoušku - a že to udělal navzdory výstrahám nejen nepřátel, ale i přátel. Těch, kteří ho v jeho těžkých chvílích vždy podpořili. Přítel z nejvěrnějších, Peking, označil severokorejský test za nestoudnost; a vypadá to, že Čína se tentokrát skutečně hněvá.
Kdyby se Čína postavila ostře proti Severní Koreji, je jisté, že tamní režim by to nepřežil. Z Číny pocházejí čtyři pětiny potravin, které se v KLDR spotřebují. Dodávkami z Číny je kryto i devadesát procent severokorejské spotřeby paliv a energie. Kdyby Peking tento obchod zarazil, rázem by srazil souseda na kolena. Jenže to je právě to, čeho se Čína bojí. Zhroucení Severní Koreje by vyvolalo mocnou uprchlickou vlnu - a nejvíce uprchlíků by zřejmě zamířilo právě do Číny. A než by na svém území živil miliony hladových Severokorejců, bude asi Peking raději i nadále udržovat v chodu hospodářsky vrávorající a politicky nebezpečný Kimův režim.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
