Proč Topolánek vítězí?

Ostatní kandidáti měli preference kolem dvou procent. Položme si otázku, čím to je, že lidé tak rychle změnili názor? A pak se podívejme jakou chybu učnila v kampani ODS.

Odpověď na první otázku je nabíledni, může si za to sám pan premiér a agentura, která pro něj pracovala. Svou nezvládnutou reakcí na prohru ve volbách se přiřadil k chování pánů Schrödera či Berlusconiho, kterým rovněž trvalo nějakou dobu, než jim došlo, že patří mezi poražené.

Ztráta sebekontroly poškodí vždy každého politika. Nelze v tak krátkém čase tolikrát měnit zásadní postoje, jak jsme již o tom hovořili v minulých komentářích, omluvit se za přirovnání k únoru 48, nepodat slibovanou žalobu na výsledek voleb a pak chtít být zároveň předsedou sněmovny i sestavovat na druhý pokus vládu. To - zvlášť teď v době fotbalového mistrovství, z něhož si můžeme vypůjčit příměr - musí na každého působit směšně, jako kdyby pánové Nedvěd či Koller chtěli být zároveň útočníky i brankáři. Každý by si pomyslel, že se zbláznili a nemohl by je brát vážně.

Jako další důvod poklesu preferencí Jiřího Paroubka u občanů je možné uvést jeho úspěšnou předvolební kampaň, kterou pro sociální demokracii připravila renomované americká agentura. Zní to sice absurdně, ale mnůže to tak být. Kampaň byla vedena negativně, pomohla sociální demokracii skoro dohnat dlouhodobý náskok občanských demokratů, ale používala techniku, která tak silně neguje soupeře, že zabraňuje možnosti standardního povolebního vyjednávání, což ve Spojených státech, kde je vždy jen jeden jasný vítěz, byť třeba dosáhl svého výsledku těsně, je jedno. U nás a v řadě jiných evropských zemích je však takhle dosažený výsledek kontraproduktivní: nedovoluje po volbách vést konstruktivní vyjednávání s protivníkem, protože by u veřejnosti znehodnotil vyřčená slova v kampani, stranu by usvědčil z pouhé plané účelovosti a z předsedy učinil šaška. Taky by se dalo říci, že Paroubkovo povolební jednání si vynutil sám způsob vedení kampaně, on se nemohl den ze dne změnit, což ho dohnalo do kouta, kde musí chvíli vyčkávat, než se na kampaň zapomene, aby se mohl začít chovat konstruktivně.

Jenže - a v tom je ta potíž - za pár dnů se musí sejít sněmovna. Pokud nezvolí předsedu, zůstane dál u moci Paroubkův kabinet, ač bude nefunkční, a za této situaci se zase tento neúspěch připíše k tíži Jiřího Paroubka. Tak už to v mediálním a politickém provozu dnešní doby chodí: premiér se díky agresivitě, kterou sám nastartoval v kampani a v níž pokračoval i po volbách - choval se jako kdyby bylo před předčasnými volbam, a tím nastarovává permanentní kampaň - stal terčem, do kterého se teď budou všichni strefovat. Média i veřejnost potřebuje oběť, na kterou je možné vládnoucí nenormalitu svést.

Může za to i těžce vydobytý klid Mirka Topolánka, který tak ostře kontrastuje s vypjatými nervy Jiřího Paroubka. Ovšem i ODS se v kampani dopustila asi zásadní chyby, když v závěru místo aby upozornila své voliče na přiostřující se boj mezi socialistickým a liberálním řízením země, který ohrožuje budoucí vývoj, na což by měli potenciální voliči ODS dle odborníků jako jsou opánové Hartl a Gabal slyšet, začala zpohybňovat výsledky průzkumů. To je chyba, která pak zřejmě vedla k patu.

Bohužel řádné analýzy kampaní se v takhle nastaveném politickém provozu asi nedočkáme, jako se ji nedočkali ani voliči v Německu. A pokud bude existovat, do médií se těžko dostane, protože podle mínění masového konzumenta bude moc nudná. Škoda: Chyby se budou moci zase opakovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání