Protikuřácká novela jako plebiscit?
Je tomu několik dní, co tiskem proběhla zpráva, že v Turecku začal platit absolutní zákaz kouření v barech a restauracích, přičemž si veřejnost mohla povšimnout, že podle citovaného průzkumu s tím souhlasí asi 90 procent obyvatel a skoro 70 procent kuřáků. Turecko je přitom vyslovená kuřácká bašta a pokud jde o spotřebu cigaret, země figuruje za desátém místě na světě.
A ještě o několik dnů dříve se nám také dostalo informace, že podobně ostrý zákon přijala další tradičně silně kuřácká země, Řecko, které je s Tureckem sice ve vztazích dlouhodobě napjatých, ale v mnohém jsou oba státy jinak podobné. Poněkud pikantní ovšem je, že se o zákaz kouření pokouší Athénská vláda už potřetí za deset let, předchozí experimenty ztroskotaly. Člověk by si mohl celkem snadno pomyslet, zda si Turečtí vyznavači cigaret nebo vodních dýmek, kteří v průzkumu souhlasili s zákazem, tiše nemyslí své a nemíní zákon dodržovat. Na druhé straně je Turecko oproti liberálnímu Řecku uvnitř podstatně přísnější a tak lze předpokládat, že úřady budou na naplňování zákazu trvat. Pravděpodobně už proto, že je Turecká administrativa zvědavá, zda by mohla někdy v budoucnu sáhnout k zákazu alkoholu, což by odpovídalo sílícímu muslimskému vlivu.
Původně z Ameriky importované zákazy kouření se v Evropě, zejména prostřednictvím tlaku ze strany Unie, pomalu ale jistě uplatňují takřka všude, výsledky jsou ovšem různé, stejně jako jsou i různé varianty příslušných opatření a celý proces může přinášet jak už vlastně rozpoutanou debatu o omezování svobody, tak i všelijaké varianty jimiž lze zákazy obcházet. Například bary s členskými průkazy, čili širší veřejnosti nepřístupné, vlastně zcela privátní a tím pádem se ze zákazu vyvazující.
Snahu o přinejmenším omezování kouření pozorujeme v uplynulé dekádě také u nás, ale zatím mohli kuřáci více méně zůstávat klidní, neboť parlament přísnější normy odmítal. Na jednu stranu se o to jistě snažila vlivná lobby tabákového průmyslu a zřejmě ani žádná vláda nestála o drastičtější výpadek z příjmové stránky státního rozpočtu, ve kterém je suma za tabákové DPH rozhodně viditelná. A tak zákaz doposud platí toliko ve veřejných budovách, v dopravě, na letištích, nádražích a zastávkách. Zatímco v restauracích, o něž se dlouhodobě bojovalo, byl zákaz jen velmi částečný. A sice přísnější, ale stále jen kompromisní by měl být za rok,. Pokud vstoupí v platnost příslušný zákon. K tomu po dnešním souhlasu senátu už momentálně schází jen podpis prezidenta. Václav Klaus je sice proti zákazům podobného typu, zvlášť když za ním cítí bruselského ducha, ale přesto by se s novelou mohl smířit.
Ta totiž ponechává dosti svobodné volby jak restauratérům, tak konzumentům. Provozovatelé totiž podle své úvahy i gusta mají samolepkami připomínajícími motoristické značky oznamovat, zda se v příslušném podniku kouřit nesmí anebo může a podle toho se pak případní hosté zachovají. Zjednodušeně řečeno - lze dopředu počítat s tím, že si většina vysloveně pivních lokálů tradičního typu patrně popelníky na stolech ponechá, neboť jejich štamgasti jsou na kouř v hospodě zvyklí. Jak tomu bude v jiných zařízeních, třeba ve všelijakých módních barech, to je těžko předpokládat. Ty vysloveně úspěšné a tedy vydělávající by si mohly dovolit instalovat vydatné odsávače kouře. Ale je možné, že jejich návštěvníci už patří ke generaci kouření tolik neholdující a tak je samolepka s označením zákazu neodradí.
Do jisté míry by se dalo říci, že má zákon charakter téměř plebiscitu, který by nám mohl ukázat, jak na tom společnost se vztahem ke kouření skutečně je. V České republice existuje bezpochyby hodně kuřáků, kteří určitá omezení zcela respektují a dávno jim nevadí, že se v restauracích nekouří v době oběda, smířili se také s zákazem kouření ve veřejných budovách a podobně. Přesto si nicméně představují, že možnost jít do aspoň některého baru, kde si lze klidně zapálit a nikoho v okolí to nepobouří, ke svobodě patří. Lze si dokonce i představit, že do takového dobře odvětraného podniku může jít se společností kuřáků i nějaký nekuřák - i to bude jeho svobodná vůle. Jíž by žádná vyšší instance neměla mít právo omezovat. Tomu by odpovídala dnes horní komorou odhlasovaná novela. Jak se osvědčí, je samozřejmě otázkou.
Pokud ano, pak by to byl od českých politiků vlastně husarský kousek, i když patrně trochu mimoděčný. Ale je také klidně možné, že po necelých sto padesáti letech éra cigaret zkrátka zvolna končí. Aspoň v některých částech světa. V jiných totiž, například v přelidněné Číně, se totiž kouří o příslovečných sto šest.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
