Průzkumy a unie

Dramatický pohyb cen totiž nenastal. Naopak hypermarkety, které určují cenový vývoj na trhu, počítají s rostoucí konkurencí, která by v některých oblastech mohla stlačit ceny. Bude to důsledek toho, že padly různé administrativní překážky a celní bariéry. Takže pro prodejní kolosy není obtížné dovézt některé potraviny z jiných členských států za nižší ceny. Problém to patrně bude pro české zemědělce a potravinářské podniky. Vydělat by na tom měl naopak zákazník. Samozřejmě po vyprodání zásob půjdou některé ceny nahoru. Pokud však někdo není výlučným konzumentem například rýže, tropického ovoce a mořských ryb, neměl by to jeho rodinný rozpočet nijak výrazně pocítit. Rovněž se po vstupu země do unie opakovaně rozebírá, o kolik zdražilo jídlo v restauracích.

Po přesunu sazby daně z přidané hodnoty z pěti procent na devatenáct, skutečně někteří restauratéři zdražili. Ne však zdaleka všichni a ti, kteří hýbali s cenami, tak učinili různě. Vše závisí na konkurenci v daném místě. Pokud nedošlo k tzv. kartelové dohodě, měly by ceny odrážet poměr mezi nabídkou a poptávkou. Samozřejmě s výjimkou těch zařízení, kde o hosta prakticky nezavadíte a o kterých se spekuluje, že slouží spíše k praní špinavých peněz. Vstup země do unie nesouvisí pouze s cenami potravin a jídel. I když podle nejrůznějších průzkumů by se mohlo zdát, že to je to hlavní, co populaci České republiky zajímá.

Z čísel publikovaných v průzkumech se pak dá rovněž zjistit, že starší lidé, kteří jsou členství v unii nakloněni, svůj pozitivní přístup zdůvodňují tím, že to prospěje jejich dětem, případně vnukům. Pokud v něčem panuje shoda, pak je to v tom, že vstup do unie usnadní cestování. Právě návštěva státní hranice byla, spolu s kontrolou cen v obchodech, velmi frekventovanou aktivitou lidí v prvních hodinách po začlenění do Evropské unie. Na některých hraničních přechodech lidé testovali, zda se mohou do ciziny skutečně vydat pouze na občanský průkaz. Po pár metrech a minutách pobytu v zahraničí se zase vraceli zpět. Zkrátka chování některých lidí připomínalo malé dítě, které se ihned vrhne na novou hračku a zkouší, co všechno dovede.

I v tomto případě bude platit, že prvotní nadšení brzo vyprchá a z novinky se stane samozřejmost. Denní běh života pak potvrdí, že příslušnost k Evropské unii automaticky neznamená bezpracný ráj ani bruselské peklo. Škoda, že v takovéto historické chvíli poněkud zanikl hlavní smysl unie. Alespoň ve vědomí široké veřejnosti. Tedy vytvoření společného prostoru, který řeší spory a konflikty jednáním a ne válkou. Určitě není náhodou, že od vzniku unie nepoznalo její teritorium ozbrojený konflikt. Což v historii Evropy není zrovna obvyklý jev. Už jen z tohoto důvodu, je začlenění České republiky do Evropské unie velký přínos. Podle nejnovějších výsledků průzkumu veřejného mínění prováděného společností STEM však integraci kladně hodnotí pouze polovina obyvatel České republiky.

U zbytku populace pak negativa výrazně překrývají pozitiva. A jsme zpátky u obav ze zdražování, ze ztráty národní identity a z evropské konkurence. Při pohledu na výroky politiků se tomu nelze příliš divit. Slova o rozpuštěné kostce cukru v evropském byrokratickém moři jsou takřka na denním pořádku a ani první květen na nich příliš nezměnil. Podobné výroky se budou hodit před blížícími se volbami do Evropského parlamentu. I ti největší euroskeptici by v nich rádi uspěli. A právě průzkumy veřejného mínění jim mohou potvrdit, že přiživování strachu z evropských byrokratů a nabídka obrany před nimi by mohla být docela dobrou zbraní v předvolebním boji. Takže magické datum, první květen, nepřinesl zásadní zvrat ani v běžném životě, ani ve slovníku českých politiků.