Psi, kteří léčí. Canisterapie pomáhá nejen dětem s epilepsií
Mají čtyři nohy, dlouhé chlupy a hodně zubatý úsměv. Ne nadarmo se o nich říká, že jsou nejlepším přítelem člověka. Psy má většina lidí prostě ráda. Psi mohou být nejmilejším členem domácnosti, ale také skvělým pomocníkem nejen pro slepé lidi, ale i pro mentálně postižené nebo epileptiky. Léčebné schopnosti čtyřnožců jsou zpravidla velmi dobře viditelné. Jak přesně může tzv. canisterapie pomáhat dětem? Jak taková „léčba“ vlastně probíhá? O tom si podívala Petra Lazáková v pořadu Atrium s Markétou Procházkovou – majitelkou Estona a Bauníka, kteří pomáhají nemocným dětem už několik let.
Prohřívání
„Ten chlapeček byl silný epileptik. Záchvaty míval hodně často – snad 300 za měsíc! Po polohování s našimi pejsky se mu vždy moc ulevilo. Záchvaty na chvíli ustaly. Byly to hodně silné momenty pro všechny okolo,“ vypráví Markéta Procházková, žena, jejíž angličtí špringršpanělé Bauník a Eston pomáhaly nemocným dětem v nejrůznějších zařízeních a v Krčské nemocnici v Praze. „Pejskové mají o jeden stupeň vyšší teplotu než člověk.," dodává zkušená a velmi citlivá chovatelka dvou loveckých psů. Pes tedy slouží jako přirozené „ohřívadlo“ nemocných pacientů. Svou vyšší teplotou těla dokáže příjemně prohřát svalstvo nemocných a často špatně se pohybujících lidí.
Uvolnění
Po prohřátí pacienta dochází k celkovému uvolnění napjatého svalstva. Svalstva, které je jinak často v křečích. To je velmi důležitý efekt canisterapie. Pejsek ještě k tomu pravidelně dýchá a nemocné dítě se zpravidla na ten rytmus brzy „naladí“ a zklidní se ještě více. Tato celková relaxace působí blahodárně především pro epileptické děti.
Motivace
Canisterapie může také zlepšit jemnou motoriku malých i velkých pacientů. „Holčička téměř nemohla hýbat rukou. Ale tolik si chtěla pejska pohladit, že tu ruku nakonec jemně rozevřela a ten jemný pohyb udělala," vzpomíná Markéta Procházková. Psi působí na většinu pacientů velmi pozitivně a touha pohladit jejich srst, hodit jim míček, podrbat ho za ušima, může být velmi silná. Pes se tak stává ideální motivací pro rehabilitaci pacienta.
Komunikace
Někteří mentálně postižení lidé mají velké komunikační zábrany. A právě ty mohou občas začít padat v přítomnosti psa. Nejeden pes už rozmluvil dříve nemluvného člověka.
A co na to sám pes?
Psi, kteří provádějí canisterapii, absolvují poměrně náročné zkoušky. Musejí to být vyzrálí, mírní psi, ideálně v postpubertálním věku. Pejsek podle Markéty nemocniční prostředí a pacienty silně vnímá, polohováním se unavuje, a může dokonce i „vyhořet“. Proto je třeba na něj brát ohled a nezatěžovat ho přespříliš.
Co všechno je nutné zařídit, pokud byste chtěli se svým psem pomáhat nemocným dětem? A co udělat, pokud máte nemocné dítě a chtěli byste mu pomoci v rámci canisterapie? Poslechněte si Atrium s Markétou Procházkovou a Estonem a Bauníkem.
