Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v Číně

Už jen tato zpráva vzbudila v našich médiích podezření, neboť čeští radní jako představitelé regulačního státního úřadu demokratické země se nechali pozvat od cenzurního komunistického úřadu. Pak pochopitelně stačilo pár výroků od vybraných delegátů: oboje velké noviny, to znamená jak Mladá fronta Dnes, tak Lidové noviny, se spojily pouze s bývalými disidenty a emocionálně přitažlivá story byla na světě.

Lidovým novinám pan Petr Pospíchal řekl:"Netroufám si hodnotit, protože by bylo potřeba trochu rozumět i jazykově a vědět o tom trošku víc. Když se během jednání někdo na cenzuru zeptal, tak to bylo těžko přeložitelné. Překladatelka nevěděla, co tím myslíme. Nemyslím si, že to předstírala, protože ten pojem je trošku z naší kulturní oblasti."

Je samozřejmě s podivem, že tohle je schopen říkat člověk, který byl disidentem, chartistou, spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a který kvůli tomu byl několikrát vězněn. Přece podobně ještě před dvaceti lety naši tlumočníci, když se jich někdo zeptal třeba na totalitní praktiky při volbách, kdy byla jedna kandidátka, za plentu nesměl nikdo chodit a vzdorovité voliče naháněla z bytů policie, rovněž tvrdili, že nevědí o čem je řeč, protože u nás vládne lidová či socialistická demokracie.

Podobně paní Eva Kantůrková zase řekla Mladé frontě Dnes: "Nemá cenu sedět v Praze a mudrovat o počtech stíhaných disidentů, lepší je do Číny jet a klást otázky," a pak dodala: "Navíc, víme to jistě? Kdo má ta čísla - míněno zavřených disidentů a novinářů - ověřená?" To je samozřejmě od bývalé mluvčí Charty 77, která strávila několik let v kriminále, překvapivá argumentace, i když třeba vytržená z širšího kontextu. Přeci s podobnými argumenty hauzírovala tu a tam západní levice, když byla vězněná třeba právě paní Kanturková, jako je v Číně dnes vězněn Ši Tao za to, že na internet zavěsil instrukce komunistické strany, jak psát o masakru na Tchien-a-men v roce jeho výročí.

Oslnění zásadně jinou kulturou, gigantickými změnami a prudce se rozvíjející ekonomikou je zřejmě pro lidi z Evropy tak veliké, že pro některé lidi je velice těžké si za dané situace udržet náležitý chladný odstup. Podobnému nadšení přece někteří z Evropanů již jednou propadali v padesátých letech vůči Sovětskému svazu. Toto je jen ukázka malé recidivy.

Novinářky, které články do obou deníků psaly, byly jistě předem zaujaté, protože nechápaly, zřejmě už i kvůli svému věku, proč se čeští radní jezdí vzdělávat o médiích do Číny, ale radní jim to svým vystupováním nedokázali také řádně vysvětlit. Horší novinářský přestupek samozřejmě je, že se obě kolegyně obrátily pouze na radní, kteří byli září Číny nejvíce oslněni: vynechaly jak předsedu rady zkušeného a světem protřelejšího Václava Žáka, tak třeba členku rady nominovanou ODS Irenu Ondrovou a raději se ještě zeptaly člena KSČM Daniela Nováka, který jim pochopitelně tvrdil, že nezaznamenal nesvobodu čínských médií.

Předseda Rady Václav Žák o cestě hovoří úplně jinak. Říká: "Neděláme nic jiného, než co jsme dělali v disentu, začínáme vést dialog, který jsme vždy propagovali. Navíc situace v Číně je dnes úplně jiná a nesrovnatelná se situací ve východní Evropě před rokem 1989: tam už existuje svobodné podnikání, lidé mohou svobodně cestovat a Číňané zaplavují špičkové univerzity po celém s větě, je tam nedotknutelnost soukromého majetku, platí se školné a připlácí na zdravotnictví. Navštívili jsme ale jen tři provincie, jak je to jinde, těžko říci." A paní Irena Ondrová dodává: "Byl to velký zážitek, poprvé jsem Čínu viděla přímo, nezprostředkovaně a zajímala jsem se tam hlavně o dětské filmy a produkci pro děti vůbec, protože jsem ze Zlína, kde tento kulturní segment má velkou tradici. Byli bychom rádi, kdyby na některém z dalších našich festivalů dětského filmu byla představena čínská produkce."

Podobně zase Eva Kantůrková v Šanghaji vyjednávala festival českých filmů z šedesátých let. Obě jsou to jistě prospěšné akce, jenom nemají nic společného s členstvím v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Zdůvodnit takovou cestu před širokou veřejností je dneska vskutku problém, pokud není předem přesné zadání a část účastníků komunikující s médii se nechá oslepit předváděným leskem a jinakostí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání