Radar náhle v příznivějším světle

Ale určitá zadní vrátka pro případnou změnu stanoviska už ČSSD má. Tři její poslanci si totiž tento týden na Marshallových ostrovech prohlédli protiraketový radar, který by měl být převezen k nám. A Miroslav Svoboda řekl Lidovým novinám, že je připraven tento projekt podpořit. Druhého dne to sice poopravil, prý bude hlasovat shodně s celým klubem, ale určitý posun to jistě je.

Poslanci pobyli na radarové základně pět dní, vyptávali se na kde co, dostávali odpovědi, a byli překvapeni. "Není to vojenská základna v pravém smyslu. Nikde tam není jediný voják. Celé zabezpečení spočívá v kontrole kdo na ostrov přijíždí, ale jinak je to městečko, kde lidé normálně žijí", řekl Svoboda do dnešního vydání Lidových novin. Kterým další zákonodárce ČSSD Antonín Šeďa zase sdělil, že by z technického hlediska proti radaru nic neměl: "Mluvili jsme také s obyvateli na ostrově, i těmi co jsou tam už šestadvacet let a potvrzovali nám, že žádné zdravotní problémy nemají." Nicméně ČSSD je v opozici, za radar u nás bojuje největší politický rival ODS, potažmo není proti celá koalice. A tak je zřejmě třeba být na druhé straně. Zvlášť když říká ne také většina veřejnosti.

Přesto ale svědectví trojlístku z Marshallových ostrovů může ČSSD posloužit při případné korektuře postoje. Diplomatická aktivita kolem protiraketové základny v Polsku a radaru v České republice totiž nabývá na síle a leccos a leckdo náhle hovoří pro projekt. Už minulý týden se k němu velmi kladně postavil německý ministr obrany, přestože kancléřka i ministr zahraničí zatím doposud volali po začlenění protiraketové obrany do systému NATO. Severoatlantickou aliancí ale i Evropskou unií se zatím zaštiťovali i ti domácí politikové, kteří snad v zásadě neměli námitek, ale zůstávali z různých důvodů opatrní a poukazovali na hněv a vyhrůžky Moskvy. NATO a Unii prý nelze obejít a činit tak závažné kroky jen na základě dvojstranné dohody mezi námi a Spojenými státy. Jenomže Unie, sama bez vojenské síly a bezpečnostního konceptu, dala už před časem jasně najevo, že se jí to vlastně netýká. A pokud jde o NATO - právě v e čtvrtek se členské země aliance dohodly, že jim protiraketové základny ve střední a východní Evropě nejsou proti mysli, že se jich Rusko nemusí obávat a že k žádnému startu k obnoveným závodům ve zbrojení nepodněcují. Zřejmě už působí tiché diplomatické úsilí Američanů. Stejně jako vzrůstá neklid z toho, že se k útočným raketám s delším doletem mohou časem dostat nestabilní režimy nebo teroristé. Tentýž den se také objevila zpráva o pravděpodobné červnové zastávce prezidenta Bushe v Praze. Cíl je zřejmý - přesvědčit místní politickou reprezentaci o potřebnosti protijaderného deštníku. Zatímco jiní američtí činitelé začínají přesvědčovat ruské politiky a generály. Radar také bude zřejmě na programu nadcházejícího rokování českého prezidenta Klause s jeho protějškem Putinem v Moskvě. A tak dále. V této chvíli se zkrátka zdá, že sice ještě nelze mluvit o jasné politické shodě, ale o zřetelném posunu k ní určitě. Pokud začne nabývat jasnějších obrysů, čeští sociální demokraté jen těžko zůstanou na současných pozicích, společně s komunisty. A pak se jim ovšem poznatky tří poslanců z pobytu na základně budou velmi hodit při argumentaci, proč uznávají potřebnost radaru u nás i protiraketových raket u sousedů v Polsku. A dokonce asi i k tomu, aby přestali trvat na referendu o věci, která má být záležitostí politické odpovědnosti.

Když nepočítáme už zmíněné komunisty, kteří prostě nepřijímají nic, co je z USA, potom zůstane nejtvrdším oříškem vyšší procento souhlasu české veřejnosti. Jestliže ovšem řeknou ano Rusové jestliže kývnou NATO a největší evropské země, pak by měli s tím naši politikové neměli mít zase tak velkou práci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .