Radarové politikum

Zatímco politikové opozice tamtéž zjišťují, jak daleko mohou obce jít proti radaru a komplikovat tím vládě život. I prezident Bush mohl začátkem června v Praze pochopit, že se radar nezamlouvá zatím velké většině obyvatel a že jsou proti sociální demokraté. Musel si ale říkat, že jeho úkolem je přesvědčit nejprve ruského prezidenta a v České republice ať se snaží o větší vstřícnost veřejnosti vládní strany. S Putinem si Bush minulý víkend věci kolem radaru vyříkával na neformálním víkendu, zatímco komentátoři nad přemety ruské hlavy státu v posledních měsících vrtěli hlavami: Putin nejprve hrozil studenou válkou, pak Americe nabízel lokality ve federaci a teď zase projevil zájem se na protiraketové obraně přímo podílet.

Krátce po mítinsku Bushe s Putinem přišla zpráva, že české ministerstvo obrany už pro radar našlo konkrétní umístění: poblíž obce Míšov na Plzeňsku. Tedy opět v Brdských lesích, kde byla ve vojenském prostoru kdysi sovětská sila s útočnými raketami namířenými na tehdejší Západní Německo. Několik starostů okolních obcí vyjádřilo ihned nesouhlas a tak je zatím všechno při starém.

Podle mluvčího pro problematiku radaru Tomáše Klvaňi je vybrané místo nejvhodnější z hledisek vojenského, bezpečnostního i politického. A Klvaňa jakoby zlomyslně dodal, že lokalitu u Míšova podle prý už pro radar zvažovala Paroubkova vláda. Expremiér a předseda ČSSD se však ke dřívějším kontaktům ohledně radaru prakticky nehlásí a v opoziční roli opakovaně žádá referendum. Sociální demokraty Klvaňova poznámka rozčilila, podle nich se za jejich vlády s americkou stranou jen velmi předběžně technicky konzultovalo a výběr lokalit mohl nastat až po té, co Spojené státy poslaly do Prahy oficiální žádost. A ta, jak známo, dorazila až k Topolánkově kabinetu. Že je vybrané místo na Plzeňsku, by na první pohled sice mohlo vypadat moudře. P Plzeňští mají k Američanům dobrý vzath, neboť ti západočeskou metropoli roku 1945 osvobodili a několik následujících měsíců svou přítomností podstatně oživili. Ale až do Brdských lesů se nedostali, tam snad naopak za války přebývalo pár ruských partyzánů. Takže nějaké nadšení obcí kolem asi netřeba čekat. Člověk si ovšem může říkat, že protestující starostové hrají o nějaké výhody, jichž se jim také od vlády konečně může i dostat a to by jistě upevnilo jejich pozice. Asi proto se také mluví o tom, v jaké vzdálenosti od obcí má radar stát, a zda premiér neslíbil větší distanci, než jakou ministerstvo obrany ze strategických důvodů vybralo. Jedna věc je jistá - chce-li vláda, a v ní především ODS, radar u nás skutečně mít, měla by proto v každém případě vyvíjet podstatně větší aktivitu směrem do České republiky. Trpělivě vysvětlovat, že jde o věc mezinárodní prestiže a hlavně podílení se na kolektivní bezpečnosti a že nebezpečí od režimů jaký je momentálně například v Iránu není vůbec plané. A například hlas vojenských expertů v diskusi zatím zní jen velmi řídce.

Samozřejmě že to hlavní se přitom odbývá zcela mimo, na displomatických jednáních Američanů s Ruskem, Evropskou Unií a Natem. Ale to neznamená, že to tím pro vládu končí. Opozice těžko prosadí referendum, na to nemá v obou parlamentních komorách dost hlasů. Ale když bude koalice celou problematiku více méně přehlížet, opozice jí lehce sebere politické body. Nejlepší by totiž bylo, kdyby došlo k širšímu konsenzu a ano by řekla přece jen také sociální demokracie. Což by například jistě, i když potichu udělala, pokud byla vznikla velká koalice a ČSSD by se stala vládní stranou. Její dnešní postoj je čistě politickou věcí - z principu jsou sociální demokraté proti takřka všemu, s čím naopak souhlasí vláda.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .