Rakušané si od předsednictví EU slibují satisfakci

Ty přineslo hlavně odbourávání opatření, která dlouho chránila některé výrobce a třeba i autoservisy, kde se udržovaly vyšší ceny než jinde v unii.

Vztahy mezi Rakušany a Evropou utržily šrám, když se před šesti lety do vládní koalice dostali Haiderovi Svobodní. Pověst nacionalistických populistů polekala vlády ve Francii a v Belgii, kde nabíraly sílu podobné formace, a proto nechtěly s někým takovým oficiálně jednat. V Bruselu byla na Vídeň vyhlášena diplomatická karanténa. Ve spolku, který je postaven na spolupráci, nemohla trvat dlouho, a proto byla po několika měsících potichu odvolána.

Pocit mrzutosti přetrval, když si Rakušané vždy opatrní na penízky přepočítali, oč se po výměně šilinků za eura pozvedly ceny, a málo bylo platné, že jejich ekonomice se ve srovnání třeba se sousedním Německem daří. K podezřívavému pohledu na Evropu přispívaly právě chladné vztahy mezi Vídní a Berlínem, protože Rakousko se Německem, i když to nerado přiznává, stále podvědomě poměřuje. Proto dlouhé čekání od sousedů na pozvánku na návštěvu pro kancléře Wolfganga Schüssela nesli jeho krajané trpce.

V České republice, která se nyní v Evropské unii stále ještě rozkoukává, je užitečné připomenout, že Rakousko k nevalným vztahům kolem sebe přispělo i samo. Nedokázalo si včas určit, kdo jsou v patnáctce a nyní už v pětadvacítce jeho spojenci, od nichž se může nadít podpory.

Časy chmur jsou ale pryč a v republice pod Alpami, která loni oslavila padesát let od státní smlouvy, která zakládá její neutralitu, přivítali Nový rok se vší, a to nutno zdůraznit, že evropskou parádou. Jakoby si Vídeň připomínala časy, kdy byla ceněným a vítaným mostem mezi Západem a Východem. Vedle kancléře Schüssela 1.ledna na slavnostním koncertě seděla německá kolegyně Angela Merkelová a slovinský premiér Janez Jansa.

Proč ta sláva? Deset let po svém vstupu do Evropské unie stojí Rakousko v jejím čele na půl roku už podruhé. Zemi, která má obyvatel méně než Česká republika, se nabízí výjimečná příležitost dokázat své schopnosti. Vždyť tradiční evropské mocnosti, jako byla v minulém pololetí například Británie, mají větší potíže ladit dohromady překrývající se i křížící se zájmy pětadvaceti členů unie.

Není důležitý jen vyjednavačský um. Na rakouském ministerstvu zahraničí si předem spočítali, že za šest měsíců budou jejich politici a diplomaté předsedat na dvěma tisícům jednáním a schůzek. Nemají-li si uříznout ostudu, pokaždé bude třeba, aby znali agendu, jazyky, a věděli, kdo a co má ve hře. Lze jen doufat, že si přehledy zpráv z rakouského tisku posílané z našeho velvyslanectví ve Vídni pečlivě přečetli v Černínském paláci a ve Strakově akademii, protože Českou republiku čeká nováčkovská premiéra v čele unie za tři roky, což je vzhledem k rozsahu nezbytných příprav co by dup.

Po fanfárách novoročního koncertu se Rakušané chystají do práce. Ministryně zahraničí Ursula Plassniková příští týden vyráží do Paříže a do Haagu, protože loni to byla Francie a Nizozemsko, kde občané v referendech odmítli návrh evropské ústavní smlouvy. Prezident Chirac sice slibuje, že brzy přijde s novými nápady pro Evropu, ale protože jeho zemi příští rok čekají prezidentské a parlamentní volby, tak si šéfka rakouské diplomacie od Seiny přiveze nejspíše jen náznaky a dojmy než cokoli konkrétnějšího.

Ve Vídni si ale chystají jeden trumf. Kdyby ji v době, kdy předsedá Evropské unii, navštívil americký prezident George W. Bush, byla by to dvojí satisfakce. Kdysi bylo Rakousko v nemilosti nejen v Bruselu, ale i ve Washingtonu, například kvůli skvrnám v životopisu prezidenta Kurta Waldheima. Jestli tento trumf vyjde, máme se v roce mozartovského výročí dočkat nebývalé hudební premiéry: Díla salcburského génia mají na klavír společně zahrát kancléř Wolfgang Schüssel a americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová.