Reaktor

Damašek trvá na tom, že budova, která na inkriminovaném místě na severovýchodě Sýrie stála, byl jen vojenský sklad. Zdálo by se tedy, že Sýrie v onom údolí nedaleko řeky Eufratu nemá co skrývat. Je to pravda?

Než zkusíme odpovědět, připomeňme si nejprve, čím argumentovali Američané. Podobnostmi rozestavěné syrské stavby s reaktorem v severokorejském Jongbjonu. Shody se skutečně zdají přesvědčivé - a přitom je zcela nepochybné, že jongbjonský reaktor se k výrobě elektřiny hodí mnohem méně nežli k obstarání výchozího materiálu pro jadernou pumu. Což ostatně v minulosti přesvědčivě prokázal.

Američané předložili i fotografii, zachycující pohromadě dva muže, kteří prý šéfují syrskému, respektive severokorejskému atomovému programu. A také snímky interiéru syrského objektu - a to, co je na nich vidět, se opravdu mnohem spíše podobá zárodku reaktoru než pouhému skladišti.

Jak se k těmto snímkům Američané dostali? Téměř jistě je získali od Izraelců. Izrael se sice k záhadné syrské stavbě vůbec nevyjadřuje, ale svůj postoj vyjádřil jinak. Loni v září izraelské letouny objekt vybombardovaly. Akce byla dost riskantní, letadla musela letět přes velkou část syrského území a hodně při zemi, aby je neobjevily radary. A po shození pum musela absolvovat dlouhou zpáteční cestu. S pravděpodobností hraničící s jistotou se dá soudit, že kvůli pouhému vojenskému skladu by izraelské letectvo něco takového nepodstoupilo. Podezření muselo být silné.

Nicméně - Sýrie, jak jsme slyšeli, říká, že nemá co skrývat. Ale co když jen blafuje, protože věří, že se jí důkladně podařilo zamést stopy? Satelitní snímky dokládají, že po izraelském náletu vybagrovaly syrské buldozery místo, kde podezřelá budova stála. Pozůstatky stavby byly někam odvezeny a jejich místo zaujala zbrusu nová stavba. Na ploše, která byla důkladně přeorána, a po tak dlouhé době od izraelského náletu se případné důkazy budou hledat obtížně. Mezinárodní inspektoři budou navíc omezeni i časově. Do Sýrie přiletí 22. června a odlétají už 24.

A Sýrie s tím vším možná počítá.

Jenže - překvapení se tentokrát může dočkat sama.

Generální tajemník Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej, který inspektory vyšle, se vždy pokouší zůstat nestranný (tu a tam ke zlosti Západu). Vyplísnil sice Izrael a Spojené státy - Izrael za to, že syrský objekt zničil ještě před tím, než ho mohla Baradejova agentura prozkoumat - a Spojené státy za to, že údajné důkazy o stavbě reaktoru předložily až letos v dubnu, tedy více než půl roku po náletu. Vyslovil však také větu, z níž by mělo Damašek mrazit. Baradej řekl, že se těší na plnou spolupráci Sýrie. Důraz v této větě je nepochybně na slůvku plná. Co bude taková plná spolupráce obnášet v praxi?

Že se inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii čili MAAE nespokojí jen s jednou třídenní návštěvou Sýrie a vyzpovídáním několika osob. Že se do Sýrie budou chtít vracet, protože budou chtít vidět ještě tři další syrské objekty. Objekty, které podle nových amerických špionážních údajů také souvisejí s tajným jaderným programem (a které Sýrie zatím ukázat nechce). A že celý inspekční proces potrvá několik měsíců a pro Sýrii bude krajně obtížné ho zarazit. Nejenže by se tím dostala do rozporu s úmluvami, které požadují, aby Mezinárodní agentura pro atomovou energii měla přístup ke všem místům, jež si z nějakého důvodu zasluhují její pozornost. Ale hlavně: Damašek by tím nepřímo, zato však jasně přiznal, že si atomovou zbraň opravdu přál.

Pro Sýrii může být nepříjemná už první návštěva mezinárodních jaderných inspektorů. Čtyř- či pětičlenný tým v čele se samotným šéfem inspektorské sekce MAAE Olli Heinonenem ví, co má u Eufratu hledat: třeba stopy grafitu, staré základy, upomínky na speciální potrubí, které je vidět na amerických satelitních snímcích a které mohlo sloužit k dopravě vody z Eufratu do chladicího systému budoucího reaktoru. Času bude málo - ale může se stát, že těmhle ostříleným odborníkům to postačí a že hned na začátku inspekcí objeví něco, čím Sýrii rozhodně nepotěší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .