Reforma a léky

Tento stav je neudržitelný a další masivní příliv financí do systému dlouhodobě nic nevyřeší. Potíže českého zdravotnictví jsou sice notoricky známé, přesto je velmi obtížné se jich zbavit. Jednak v resortu působí různé zájmové skupiny, jejichž cíle si ve zdravotnictví odporují. Proto lobují ve svůj prospěch mezi poslanci. Takže v konkrétních případech, kdy by se finanční toky ve zdravotnictví mohly dostat pod kontrolu, často naráží kosa na kámen. Týká se to jak hospodaření nemocnic, tak i předepisování léků, nebo snahy zamezit přihrávání si pacientů lékaři, jehož jedinou motivací je získat od pojišťoven více peněz. Zkrátka nepopulární opatření jsou většinou ta, která by měla dlouhodobě zabránit plýtvání peněz. Další překážkou reformy zdravotnictví je obava politiků, že každý volič může být pacientem. Proto se politikům většinou nechce přijmout na první pohled nepopulární opatření, byť mohou být v budoucnosti pro většinu občanů přínosem. Právě do této kategorie patří určitá forma spoluúčasti pacientů na léčení. S touto myšlenkou přišel v těchto dnech opět vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn.

Podle něj by se mělo platit pár desítek korun za recept. Totéž by se mělo týkat návštěvy lékařů v případě, že člověk nepotřebuje akutní péči a úplně bezplatný by neměl být ani pobyt v nemocnici. Například o rozporuplné ochotě lidí připlácet si za pobyt v nemocnici svědčí čísla z průzkumu veřejného mínění. Podle něj by zhruba každý pátý občan tohoto státu byl ochoten připlatit za stravu v nemocnici sto korun denně. Stejný počet dotázaných by však nedal ani korunu.

Zkrátka různá forma spoluúčasti pacientů na léčení není ve veřejnosti příliš populární. Proto lze očekávat, že Martin Jan se svým návrhem tvrdě narazí v sociální demokracii. Zhruba rok a půl před volbami do poslanecké sněmovny a tváří tvář nízkým volebním preferencím, nebude ČSSD ochotná se zavedením spoluúčasti souhlasit. Znamená to, že tímto způsobem se hospodárnost ve zdravotnictví nezlepší. Přesto se současná vláda alespoň částečně snaží s penězi v resortu šetřit. Řeč je o vyhlášce ministerstva zdravotnictví, která od začátku letošního roku zvýšila příplatky pacientů na některé typy léků.

Podle údajů ministerstva se ročně spotřebuje léků za několik desítek miliard. Přitom se prý podle ministerstva ročně vyhodí léky až za osm miliard. Právě tato čísla názorně dokazují, že se s léky v České republice plýtvá. Rovněž se objevují názory, že lékaři jsou pod tlakem některých farmaceutických firem, aby předepisovali dražší medikamenty. Velký zákulisní souboj se rovněž odehrává při sestavování vyhlášek, které léky budou hrazeny plně zdravotními pojišťovnami a které pouze částečně. Z tohoto úhlu pohledu se tudíž nelze divit, že zvýšení doplatků u některých léků vyvolalo vlnu nevole.

Nespokojena je většina pacientů, kterým se pochopitelně nechce doplácet více peněz. Nespokojeni jsou lékárníci, kteří mají obavu, že jim klesnou zisky, protože lidé budou více zvažovat, jaký lék si nechají předepsat. Nespokojeni jsou samozřejmě i výrobci léčiv, kteří by rovněž mohli přijít o část výdělku. Většina kritických hlasů by se dala lépe umlčet v případě, že by se doplatky týkaly banálních nemocí neohrožujících přímo lidský život. V této kategorii by měla být nejrůznější forma spoluúčasti pacientů relativně vysoká. Tím by zbyly peníze na léčbu závažných onemocnění, na která se často financí nedostává.

Problém je v tom, že hlouběji do peněženky by měli sáhnout rovněž lidé trpící alergií, astmatem či vysokým krevním tlakem. Samozřejmě mají možnost požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu, aby jim lék plně proplatila. Pojišťovna však takovéto žádosti vyhovět nemusí. I když je seznam léků, u kterých se zvýšil doplatek pacientů, sporný, přesto lze očekávat, že vášně kolem tohoto kroku za pár týdnů utichnou. Bude to pádný důkaz, že by politici měli přistoupit i na další nepopulární opatření, která českému zdravotnictví pomohou výrazněji a která se dají před veřejností ještě lépe obhájit.